Sociologická expedice do nitra vlastní země. Události posledních měsíců obrátily na hlavu mnohé z toho, co víme, pocit dezorientace však není namístě. Společenské otřesy nám totiž také nabízí nové pohledy na svět kolem nás. Kniha Neznámá společnost od sociologa Pavla Pospěcha tyto perspektivy otevírá a ukazuje, jak je můžeme využít pro pochopení současné české společnosti. Vychází ze sociologických průzkumů, historických studií i filozofie a nebojí se klást si zdánlivě banální otázky a hledat na ně odpovědi na nečekaných místech. Proč má tolik Čechů vlastní bazén? Proč všichni toužíme po tom, být sami sebou? Proč si ještě pořád vyprávíme vtipy o frontách na banány? A proč se nedokážeme dohodnout na základních faktech o pandemii COVID-19? V Neznámé společnosti se čtenář stane cizincem ve vlastní zemi. Skutečnosti, které doposud dávaly smysl a působily nesporně, se najednou začnou zdát podezřelé - a naopak, zdánlivé historické nahodilosti a anomálie náhle začínají dávat smysl.

Popis není dostupný

Kniha je vedena otázkou, k níž odkazuje i její název: Jsou nákupní centra budoucností veřejného prostoru? Tato otázka se často vynořuje v médiích v reakci na to, jak se "výlet do nákupního centra" stává častějším a legitimním způsobem využití volného času, přičemž v této funkci nahrazuje vylidňující se centra měst. Kniha tuto otázku uchopuje ze sociologické perspektivy. Ukazuje přitom, že na pozadí poměrně jednoznačného konfliktu veřejný prostor vs. nákupní centra vystupuje daleko komplexnější a sociologicky hlubší problém regulace prostoru a produkce řádu v každodenním světě. Pro veřejný prostor měst je charakteristické setkávání cizinců, tedy navzájem si neznámých osob, které spolu sdílí fyzický prostor města. Tato situace vyžaduje přítomnost určité formy řádu, který zaručí, že se navzájem neznámí lidé budou moci ve veřejném prostoru rutinně a s důvěrou pohybovat. Hledání tohoto řádu je proto tázáním po tom, jak je vlastně veřejný prostor možný, v parafrázi Simmelovy klasické otázky "Jak je možná společnost?". V odpověď na tuto otázku identifikuje autor dva způsoby regulace městského prostoru: regulaci vnitřní, tedy intersubjektivní a zpravidla nepsanou, a regulaci vnější, vykonávanou prostřednictvím formální sociální kontroly. Fungování těchto dvou forem regulace kniha ukazuje na dvou formách sdíleného prostoru: na tradičním veřejném prostoru, který vzniká v centrech moderních měst a na nákupních centrech, která v posledních dvaceti letech radikálně proměnila náš způsob trávení času a náš vztah k našim městům. Jak je vlastně veřejný prostor možný? Jak mohou v současných městech rutinně koexistovat navzájem neznámí lidé? Co a proč ohrožuje náš veřejný prostor? Proč mluvíme o úpadku veřejného prostoru? Jakým způsobem nákupní centra vyrábí "nový veřejný prostor" a čím nás do něj lákají? Jak vzniká svět nákupních center? Jak se vyrábí prostor, který je zároveň bezpečný a vzrušující? Jsou nákupní centra budoucností našich měst?