Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis, Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, jejichž spojnicí je Středozemní moře a které již před tisíciletími vytvořily první státní útvary lidských dějin, zformovaly svá společenství a sociálně ekonomické struktury, rozvinuly svůj tvůrčí potenciál ve škále nejrůznějších oborů vzdělanosti, vědeckých disciplín a druhů umění. Z kulturního dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců vzešel evropský středověk a novověk a lidstvo z něj čerpá v mnoha oblastech dodnes. Dva přední čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, spojili své síly, aby tuto významnou etapu lidských dějin, starověký svět, přiblížili dnešní době a zprostředkovali českému čtenáři co nejkomplexnější poznání a seznámili ho s nesmírným kulturním bohatstvím minulosti. Těžiště jejich syntetického výkladu spočívá v tzv. politických dějinách, jež umožňují poznat vzájemné příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy. Vyváženou pozornost věnovali ekonomickým a sociálním otázkám i kulturně historickému vývoji v jeho hlavních jevech a projevech. Na nich zdůrazňují jejich rozmanitost, specifičnost a různorodost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění jednotlivých oblastí i epoch a současně sledují a dokumentují vzájemné souvislosti, přejímání motivů, aspektů a tvarosloví a jejich další rozvoj. V dějinách naší historiografie je nemnoho děl srovnatelné šíře a hloubky záběru, analytické preciznosti a serióznosti argumentace.Toto „opus magnum“ spatřilo světlo světa poprvé před třicetišesti lety a zaznamenalo nebývalý úspěch u odborné i široké veřejnosti. Čas, jenž mezitím uplynul, je povznesl do kategorie klasických děl, jejichž účinek neslábne a vzdělanostní hodnota nepomíjí.

Příběh vtěsnaný do této knížky by vydal na obsáhlou románovou ságu, anebo na televizní seriál o mnoha dílech. Její autor Pavel Oliva v ní zachytil historii své rodiny a rodiny své manželky Věry včetně početného příbuzenstva. Opíraje se o svou paměť a řadu zachovaných dokumentů podává svědectví o konkrétních lidech od dávných předků obou rodin až po současníky, o jejich životech, osudech i profesích, ale i o době a jejích etapách a dějinných zvratech počínaje polovinou devatenáctého století. Přirozenými protagonisty této rodinné kroniky je on sám a jeho dlouholetá životní družka a opora Věra. Oba dva špičkoví odborníci ve společenskovědních disciplínách – Pavel Oliva v oboru dějin antického starověku, Věra Olivová v oboru moderní československé historie se zaměřením na první republiku a roli Eduarda Beneše a paralelně i oboru dějin sportu. Největší pozornost v autorově líčení vyvolává období německé okupace, jež on sám kvůli svému původu prožil v koncentračních táborech a přišel tehdy o celou vlastní rodinu a většinu příbuzných. Dalším těžištěm je mu doba tzv. normalizace po roce 1970, jež se obou protagonistů citelně dotkla, a posléze vzrušená etapa po roce 1989, v němž jeden jako druhý sehráli nikoliv nevýznamnou roli v nápravě minulých deformací, oceněnou z nejvyšších míst. Lakonicky úsporné vyprávění oživují a probarvují střípky intimních vzpomínek a zážitky z cest, za nichž kromě rekreace získávali cenné podněty pro svou badatelskou práci.

Polybios (asi 200-118 př. Kr.) patří k nejvýznamnějším osobnostem antické literatury. Spolu s Thúkýdidem a Hérodotem tvoří trojhvězdí starořeckého dějepisectví. Pocházel z arkadské Megalopole, z bohaté rodiny, jeho otec zastával vysokou hodnost stratéga Achajského spolku. Díky tomu získal dobré vzdělání, jež mu usnadnilo politickou i vojenskou kariéru. Roku 166 se dostal do Říma jako jeden z tisíce rukojmích po vítězství římského vojska u Pydny, po němž se Římané stali rozhodující mocenskou silou v celém tehdy známém světě. V Římě strávil Polybios 17 let a spřátelil se s nejvýznačnějšími patricijskými rodinami. Roku 150 získal osobní svobodu a odjel do Afriky, kde se věnoval studiu historie a cestoval. Osobně byl přítomen i finále třetí kartáginské války a následnému zničení Kartága v roce 146. Poté se z pověření římského senátu odebral do Řecka, aby tam pomohl uspořádat politické poměry. Již od svého mládí se věnoval literární činnosti, z jeho díla se však dochovaly pouze Dějiny o 40 knihách, z nich pak prvních pět knih v úplnosti, zbylé ve zlomcích či citátech. Polybios v nich zachytil děje ve světě ovládaném Římem během 3.-2. století př. Kr. a je pro toto období klíčovým pramenem. Leitmotivem jeho spisu je proměna římské říše ve světovou velmoc a vylíčení příčin jejího vzestupu. Polybiovo dějepisné veledílo přeložil do češtiny vůbec poprvé Pavel Oliva v letech 2007-2012. Během náročné práce na překladu obtížného textu se potýkal se záplavou historických údajů, jež částečně objasnil v poznámkách k jednotlivým knihám. Podrobnější výklad k nim pak zpracoval v této monografii, v níž se soustředil na Polybiovy komentáře k dobovým událostem, hodnocení jejich protagonistů a především na jeho koncepci a metodologii historiografie. Polybios a jeho svět tvoří organický pandán k Dějinám. V předložené publikaci jsem shrnul Polybiovy názory vyslovené při rozličných příležitostech a roztroušené na různých místech jeho výkladu do několika tématických celků. Snažil jsem dát v nich hlavní slovo Polybiovi, ale současně jsem jeho výroky a stanoviska konfrontoval s jinými prameny. Pavel Oliva

Tři přední odborníci - Řím (doc. V. Marek), Řecko (prof. P. Oliva) a Mezopotámie, Přední východ, Egypt a výběrově i okolní svět (doc. P. Charvát) - sestavili abecedně řazený slovník, který zahrnuje všechny podstatné historické události včetně výkladu příslušných pojmů. Do slovníku nejsou jako samostatná hesla zařazeny osobnosti (pouze jako rejstříková hesla se základními daty). Text je faktograficky nabitý, ale výklad zůstává srozumitelný i laickému čtenáři.

Démosthenés (384–322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského panovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému protivníkovi bojoval, byly proto pžíznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen jeho život a politická kariéra. Kniha je doplněna řadou černobílých fotografií a ilustrací.

Helénismus je významná etapa starověkých dějin 2. poloviny 4. – 1. století př. n. l. Pod makedonskou hegemonií překračuje tehdy řecká kultura hranice řeckých států a díky expanzím Alexandra Velikého proniká do rozsáhlých oblastí Předního východu a Středomoří. V nových společenských podmínkách helénistických říší Seleukovců. Ptolemaiovců a Antigonovců se z prolnutí řeckých a místních, zejména orientálních tradic rodí nový svět vědy a umění, který se ve finále přelévá do římské svéry. Pergamský oltář, Láokoón, Niké ze Samothráky, Afrodité z Mélu či pompejské malby, knihovna v alexandrii, proslulá alexandrijská škola a řada dalších pojmů kulturní historie chrakterizuje nejlépe epochu helénismu. Přední český historik Pavel Oliva uzavírá touto publikací svou trilogii o dějinách a kultuře antického Řecka:Zrození evropské civilizace, Kolébka demokracie, Svět helénismu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný