Publikace pojednává o veřejných sborech, tj. především o Policii ČR a obecní policii, Hasičském záchranném sboru ČR, Celní správě ČR, Vězeňské službě ČR, Vojenské policii, zpravodajských službách a Generální inspekci bezpečnostních sborů.Monografie poskytuje komplexní přehled o organizaci uvedených veřejných sborů, jejich pravomocech a působnostech podle národní, unijní i mezinárodní právní úpravy. Zvláštní pozornost je věnována činnostem, při nichž dochází k zásahům do základních práv fyzických osob, jakými je omezení osobní svobody, použití donucovacích prostředků, zpracování osobních údajů nebo vykázání.Dále autoři uvádějí, za jakých podmínek lze realizovat zásahy proti věcem, jak je upravena náhrada škody vzniklé v souvislosti s činností těchto sborů, jak probíhá mezinárodní spolupráce s příslušnými orgány jiných států a nadnárodních institucí či které orgány realizují kontrolu nad výkonem pravomocí a působností.Součástí výkladu je rozbor judikatury zejména správních soudů a Ústavního soudu.Kniha je určena nejen pro příslušníky veřejných sborů, ale také pro soudce, zaměstnance správních úřadů i akademickou sféru, zajímavé informace pro řešení situací každodenního života v ní ovšem může nalézt každý.

Osobnostní práva sestávají z dílčích práv, která jsou chráněna právem soukromým i veřejným. Význam jejich ochrany stoupá úměrně tomu, jak se zvyšuje jejich reálné i potenciální ohrožení vlivem masového používání moderních komunikačních technologií. Zvláštní důraz je přitom kladen na ochranu soukromí jakožto jednoho ze základních lidských práv. Publikace pojednává o ochraně osobnosti, soukromí a osobních údajů v právu ústavním a unijním (GDPR), včetně jeho adaptace v českém právním řádu, obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku a v řadě zvláštních oblastí, jako je bankovnictví a platební styk, poskytování zdravotní péče se zdůrazněním významu informovaného souhlasu a speciální kapitola je věnována problematice ochrany těchto práv v kybernetickém prostoru. Autoři se zabývají rovněž prokazováním a zjišťováním totožnosti v soukromoprávních vztazích i v kontaktu s orgány veřejné moci. V závěrečné kapitole se věnují trestněprávní ochraně soukromí. Praktická příručka je určena nejen odborné veřejnosti, ale všem, kteří mohou přijít do styku s ochranou osobnosti a soukromí ve svém profesním nebo i každodenním životě.

Právo požadovat náhradu škody či jiné újmy ze strany toho, kdo ji utrpěl v důsledku činnosti nebo naopak nečinnosti veřejné moci, patří k pojmovým znakům demokratických právních států. V této monografii se mohou čtenáři seznámit s tím, jak je toto právo zakotveno v českém právním řádu a jak je naplňováno.Autoři se nejporve zabývají ústavními garancemi tohoto práva, zmiňují také úpravu v mezinárodních smlouvách. Tato východiska zasazují do obecnějšího teoretického rámce pojmu odpovědnosti a jeho komponentů v právu soukromém i veřejném.Na tomto základě pak postupně objasňují základní předpoklady, které musí být splněny, aby bylo možno se odpovědnosti úspěšně dovolávat, analyzují jednotlivé právní tituly vzniku odpovědnosti, objasňují, za jakých podmínek je dána příčinná souvislost mezi nezákonným aktem a vznikem škody, resp. jiné újmy, jaký okruh subjektů přichází v úvahu, vysvětlují vztah úpravy odpovědnosti za škodu v zák. č. 82/1998 Sb. a v občanském zákoníku, seznamují s postupem při uplatňování nároků a dalšími instituty, které se v této oblasti vyskytují. Zmíněny jsou i podmínky regresu vůči těm, kteří škodu nebo jinou újmu způsobili.Pro čtenáře může být zajímavý i přehled statistických údajů o mimosoudním a soudním vyřizování nároků ze strany těch, kteří byli veřejnou mocí poškozeni. Kniha samozřejmě čerpá z rozsáhlého přehledu a zevrubné analýzy judikatury soudů obecných i Ústavního soudu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný