Všichni jsme kdysi "tahali kačera", jak se krásně metaforicky, ale přitom velice názorně naznačuje, že každý z nás byl někdy dítětem a poznával svět prostřednictvím hraček. Všichni jsme ty hračky měli, koníky, kozy, slony, panáčky všemožných barev a tvarů, kostky a stavebnice. Kupovali nám je rodiče nebo babičky a dědové. Málokdo ale věděl, nebo alespoň tušil, jakou cestu jeho hračka urazila, než mohla zakotvit v krabici nebo koši na hraní. Kdo ji navrhl, vymyslel, vyrobil? Kniha Kubát, cesta za správnou hračkou přináší životní příběh zřejmě posledního žijícího odborníka z řady těch, kteří po desetiletí, anonymně a bez zájmu veřejnosti, stáli u zrodu fenoménu české poválečné hračky. Její podobu, funkci a význam, v návaznosti na slavnou tradici krušnohorské lidové hračky, filozofii družstva Artěl a výmarské školy Bauhaus, ukotvili a definovali ti, kteří dokázali, že se česká hračka stala celosvětově respektovaným fenoménem. Václav Kubát (*1934) se emancipací moderní české dřevěné hračky zabýval celoživotně, proto je jeho život zároveň výbornou ilustrací nejen života české dřevěné hračky, ale i řemesla jako takového, jeho peripetií a vývoje. Před očima nám s filmovou přesností vyvstane anabáze talentovaného venkovského chlapce, který se vyučil a vystudoval ve školství poválečného Československa a za tehdejších politicky a ideologicky deformovaných podmínek. Poznáme historii Krušnohoří, jeho slávu, tradici i zánik mnoha hračkářských dílen a továren po roce 1945, posléze i po roce 1990, a snahu o "renesanci" a navrácení české hračky z přírodních materiálů do současného života po roce 2000. Nejen proto se o Václavu Kubátovi dnes v zasvěcených a odborných kruzích hovoří jako o "nestorovi české hračky", a autor má tím pádem tichou ambici, aby byla tato publikace "festschrift" k jeho významnému životnímu jubileu.

Rozhovor o hledání kořenů v tradicích a mystice legend rodného kraje a o pokoře k Božímu veškerenstvu s fotografickou esejí o obrazech světa viděných jako mapy nebe i země. Roman Řezáč, respektive Roman Johan Hubert Řezáč, se narodil v Dolní Polici, někdejší sudetoněmecké Niederpolitz, do česko-německé rodiny v domě, ve kterém po několik generací žili, pracovali a umírali jeho předkové a který nastálo nikdy neopustil. Narodil se třináct let po ukončení snad poslední světové války a deset let poté, co v této zemi zemřela demokracie. Narodil se do doby, kdy byla naše země na dlouhá léta odsouzena chodit se sklopenou hlavou a její lid s odhodlaně rozesmátými tvářemi a se strachem v očích. Od své původní profese foukače skla, kterou vystudoval na Střední sklářské škole v Novém Boru, odešel po čase do uranových dolů ve Stráži pod Ralskem, kde pracoval jako horník a posléze jako geofyzik, aby se vrátil zpět ke sklu a až po roce 1990 zakotvil jako drobný soukromý zemědělec, hospodařící na pozemcích historicky přilehlých k jeho rodnému domu, k domu rodiny Řezáčů. V hlavním segmentu své duše a svého srdce je ale, v pravém a prapůvodním smyslu slova, celoživotním písmákem. Je překladatelem německých, kurentem psaných archiválií, legend a místních frazeologismů, spolupracujícím s mnoha historiky, archivy a muzejními institucemi a je sběratelem, katalogizátorem a analytikem sudetoněmeckých nářečí a dialektů. Je badatelem, autodidaktickým etnologem a po léta byl i zvoníkem v poutním areálu kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici, vychovaným v pokoře k přírodě a v úctě k eucharistii. Tento svérázný služebník Boží a vizionář je ale v neposlední řadě i svébytným malířem, zachycujícím v tématech svých obrazů dějinné okamžiky i všední chvíle z okolí a historie svého rodiště osobitou optikou duší svých předků. Roman Johan Hubert Řezáč hledá svou životní cestu ve vlastních imaginativních pohledech do minulosti a do hlubin námi nepoznaných příběhů a historie etnika donedávna žijícího v tomto kraji. Je tak ojedinělým klíčem k případné snaze o pochopení kulturní a sociální antropologie života etnika násilně vytlačeného z kraje údolí Ploučnice a obrazně řečeno je i jakýmsi klíčem k ladění hlasů zvonů do měkkých, mollových harmonií, na jejichž imaginárních tónech se sám nechává po celý život unášet svým milovaným Polzentalem.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Hlavní hrdina novely, zubní lékař, bilancuje život a díky své dospělé dceři dospívá k rozhodnutí napravit to, co ve vztahu ke své dávné lásce pokazil.