Série: Pouť mrtvého

Série: Pouť mrtvého

Zemřít ve virtuální realitě není žádná legrace, čelit kulkám kriminálních bossů ve skutečném životě je ale teprve něco. V tak zoufalé situaci mi jejich požadavek, abych jim prokázal jistou službičku ve VR, nepřipadá jako špatná alternativa. Problém je, že hry špionských agentur se řídí mnohem drsnějšími pravidly. Nemožnost odmítnout pro ně není dobrá výmluva – zvlášť když jim narušíte jejich tajné operace. Přesto jsem prostě neměl na vybranou. Proto mi cena za svobodu nepřipadala nijak přemrštěná. Stačilo zalogovat se, stát se nekromantem, setřást pronásledovatele, projít eliminací a vypátrat jednu konkrétní osobu. Kterou? Proč? A jak jsem to měl udělat? Špatné otázky. Já měl jenom jednu jedinou: Proč já? Proč John Doe?

Série: Pouť mrtvého

Virtuální světy jsou místem neomezené svobody. Kdokoli se může stát elfským mágem nebo neviditelným lotrem, připojit se ke klanu a účastnit se nájezdů, bojovat, rozvíjet svoji postavu a hlavně uniknout každodenní dřině. Hra je ovšem hrou pouze tehdy, když ji můžete přestat hrát. To jsem zjistil po zlém. Prostě jsem chtěl upustit trochu páry ve virtuální realitě, místo toho mě ale zavraždili a já jsem skončil uvězněný v těle jednoho z nemrtvých - pomalého, nemotorného a odsouzeného k tomu, aby znovu a znovu umíral rukou ostatních hráčů. Z té příšerné situace existovala jenom jedna cesta ven, a to nalezení legendárního Svitku vzkříšení; k tomu ale bylo zapotřebí, abych proměnil bezmocnou, chorobami prolezlou mrtvolu v opravdický vražedný stroj. Kdyby jen lidi tušili, jaké to je vylepšovat mrtvého lotra…

Série: Pouť mrtvého

Popis není dostupný

Série: Pouť mrtvého

Uvíznout ve virtuální realitě není žádná legrace, ale zůstat uvězněný v mrtvém těle nehráčské postavy je teprve něco. Přesto může existovat cesta ven - tedy za předpokladu, že se Johnovi podaří najít Svitek vzkříšení. Několik měsíců plného ponoření ve virtuální realitě možná udělalo z nemotorné oživlé mrtvoly rychlou zabijáckou mašinu, což mu umožnilo získat patronát Pána chaosu a dokonce i vlastní kryptu - do kýženého levelu 100, který by mu umožnil uniknout z virtuálního vězení a zachránit své fyzické tělo, však má ještě pořád hodně daleko. Johnovi vypršel čas; už si nemůže dovolit hrát podle cizích pravidel. Což znamená, že musí ustanovit vlastní. Opravdu je jeho plán šílený? Nápad získat všechny zbývající potřebné body jedním úderem, a to zabitím strašlivého Pána rozkladu? Možná to zní jako šílená eskapáda, komu jinému by se ale měla povést, když ne našemu Mrtvému lotrovi?

Popis není dostupný

Série: Příhraničí

Příhraničí – místo vytržené z našeho světa a uvržené do země věčného mrazu. A Pevnost – to je zároveň srdce Příhraničí i jeho dno. Skrz naskrz promrzlá žumpa, ve které nebydlí zrovna nejpřátelštější lidé a cena lidského života se často poměřuje cenou krabičky nábojů nebo konzervy lančmítu. Prostě už není kam hlouběji spadnout, ale občas osud člověka donutí zahodit zajetý byznys, aby se pokusil najít si nové místo pod sluncem. Jenže ani tam, kde je teplo, není radno polevit v pozornosti. A kdysi úspěšný podnikatel Jevgenij Apoštol se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Přestože práce, která ho čeká v Severoříčí, zpočátku nevyvolávala zvláštní obavy…

Série: Příhraničí

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Příhraničí

Když nezabijete kulku vy, zabije ona vás. Nechcete-li dýchat kouř z ohně, spálí vás mráz. Potrhané zbytky Ledova světa se otřásají brutální válkou. Starý a křehký řád se nakonec hroutí – je čas zvolit nové vládce a ruka, která drží nůž, bude vládnout Příhraničí. Proto ti, kdo chtějí těžit z nového systému moci, hledají Kluzkého. Aby přežil a unikl z Příhraničí, musí hledat nůž, zatímco Napalm jakožto pyromant vyčkává na příležitost, aby mohl přiložit do kotle. Před příchodem Černého poledne se pokřiví nejen obrysy reality, ale také Ledův pohled na svět a lidi i nelidi, o nichž si myslel, že je dobře zná. A jelikož Hippokratova přísaha v Příhraničí tak docela neplatí, připraví mu rozverný lékař překvapení v podobě obličeje zmetka, což se rovná propustce do ghetta psanců. Začíná to definitivně vypadat, že Ledův život v tomto propadlišti mezi dvěma světy bude zase o něco barvitější.…

Série: Příhraničí

Příhraničí, propadliště na pokraji našeho světa a panství věčného mrazu. Místo zapomenuté bohem a prokleté lidmi, kde vládne magie a stříbro se cení výše než zlato. Chlapík přezdívaný Led vypadá celkem obyčejně, ale patří k jedněm z mála, kdo umějí přejít Hranici a zase se vrátit do normálního světa. Zdalipak v brzké době znovu otevře dveře, za nimiž je nekonečná zima? Když se dva perou, obvykle se třetí směje. Led se však smát nebude. Chce-li si zachránit krk, je návrat do Příhraničí jedinou spásou. Tomu se říká ironie osudu…

Série: Příhraničí

Příhraničí. Drsné a nepřátelské místo, které už nepatří do našeho světa, ale ani do toho druhého. Místo, kde po celý rok panuje zima a krutý mráz a vládnou mu vlčí smečky. Místo, kde se problémy řeší olovem a magií, a pouhé přežití stojí obrovské úsilí. Zvlášť když na vás uspořádají nelítostnou štvanici…Příhraničí. Města a oblasti, které se z našeho světa propadly... někam jinam. Někam, kde funguje magie, vládne mráz s velkým M a krajinou se potulují ta nejhnusnější monstra z těch nejděsivějších legend. Ale lidé zde pochopitelně zůstali lidmi. Jsou stateční, čestní, drží slovo a nikdy nenechají bližního svého ve štychu... Tak tomu přece nevěříte, nebo snad ano? Led alias Kluzkej taky ne. Tenhle koumák dobře ví, jak umí být člověk člověku vlkem. Zvlášť když se blíží vzácná magická konjunkce a Ledovi se do rukou dostal čirou náhodou artefakt, po kterém nepase snad jen jeho mrtvá babička. A myslíte, že za ním někdo přišel a řekl mu: „Lede, kamaráde kamarádiči, dej nám to pro dobro lidstva?“ Samosebou, že ne! Chtějí ho zabít, zmetci. Jenže Led je tuhý protivník, co pro podraz, kulku mezi oči a nějaké ty šproty v konzervě nejde nikdy daleko...Člověk člověku vlkem První díl série Příhraničí ukazuje hned několik zajímavých věcí. Třeba že v širém Rusku nepíše špičkovou akční fantasy jen Lukjaněnko. Nebo že fanoušci tvrdých chlápků, co si ze zásady myslí o systému svoje, budou mít nové Vánoce. Ale taky to, že mix zajímavého prostředí, zábavných postav a drsného, tradičně rusky fatalistického přístupu k postavám prostě nemůže selhat. Korněv se s tím nepáře a vy byste se měli pořádně nabalit, než začnete číst, protože vás doslova donutí prožít si Mráz s jeho hrdinou. Takže pokud hledáte poctivou jízdu, při které vás bolí prsty od neustálého obracení stran, máme něco přesně pro vás. Blíží se Černé poledne a svět bude balancovat na ostří nože. Nabijte kvéry, nabruste si čepele, naražte ušanku, pověste si stříbrný křížek kolem krku... a nenechávejte sousedovi ani jednu konzervu. Vy ji budete potřebovat víc než on. Vždyť jste ho stejně neměli rádi, no ne?

Zemřít ve virtuální realitě není žádná legrace, čelit kulkám kriminálních bossů ve skutečném životě je ale teprve něco. V tak zoufalé situaci mi jejich požadavek, abych jim prokázal jistou službičku ve VR, nepřipadá jako špatná alternativa. Problém je, že hry špionských agentur se řídí mnohem drsnějšími pravidly. Nemožnost odmítnout pro ně není dobrá výmluva – zvlášť když jim narušíte jejich tajné operace. Přesto jsem prostě neměl na vybranou. Proto mi cena za svobodu nepřipadala nijak přemrštěná. Stačilo zalogovat se, stát se nekromantem, setřást pronásledovatele, projít eliminací a vypátrat jednu konkrétní osobu. Kterou? Proč? A jak jsem to měl udělat? Špatné otázky. Já měl jenom jednu jedinou: Proč já? Proč John Doe?

Virtuální světy jsou místem neomezené svobody. Kdokoli se může stát elfským mágem nebo neviditelným lotrem, připojit se ke klanu a účastnit se nájezdů, bojovat, rozvíjet svoji postavu a hlavně uniknout každodenní dřině. Hra je ovšem hrou pouze tehdy, když ji můžete přestat hrát. To jsem zjistil po zlém. Prostě jsem chtěl upustit trochu páry ve virtuální realitě, místo toho mě ale zavraždili a já jsem skončil uvězněný v těle jednoho z nemrtvých - pomalého, nemotorného a odsouzeného k tomu, aby znovu a znovu umíral rukou ostatních hráčů. Z té příšerné situace existovala jenom jedna cesta ven, a to nalezení legendárního Svitku vzkříšení; k tomu ale bylo zapotřebí, abych proměnil bezmocnou, chorobami prolezlou mrtvolu v opravdický vražedný stroj. Kdyby jen lidi tušili, jaké to je vylepšovat mrtvého lotra…

Uvíznout ve virtuální realitě není žádná legrace, ale zůstat uvězněný v mrtvém těle nehráčské postavy je teprve něco. Přesto může existovat cesta ven - tedy za předpokladu, že se Johnovi podaří najít Svitek vzkříšení. Několik měsíců plného ponoření ve virtuální realitě možná udělalo z nemotorné oživlé mrtvoly rychlou zabijáckou mašinu, což mu umožnilo získat patronát Pána chaosu a dokonce i vlastní kryptu - do kýženého levelu 100, který by mu umožnil uniknout z virtuálního vězení a zachránit své fyzické tělo, však má ještě pořád hodně daleko. Johnovi vypršel čas; už si nemůže dovolit hrát podle cizích pravidel. Což znamená, že musí ustanovit vlastní. Opravdu je jeho plán šílený? Nápad získat všechny zbývající potřebné body jedním úderem, a to zabitím strašlivého Pána rozkladu? Možná to zní jako šílená eskapáda, komu jinému by se ale měla povést, když ne našemu Mrtvému lotrovi?

Příhraničí – místo vytržené z našeho světa a uvržené do země věčného mrazu. A Pevnost – to je zároveň srdce Příhraničí i jeho dno. Skrz naskrz promrzlá žumpa, ve které nebydlí zrovna nejpřátelštější lidé a cena lidského života se často poměřuje cenou krabičky nábojů nebo konzervy lančmítu. Prostě už není kam hlouběji spadnout, ale občas osud člověka donutí zahodit zajetý byznys, aby se pokusil najít si nové místo pod sluncem. Jenže ani tam, kde je teplo, není radno polevit v pozornosti. A kdysi úspěšný podnikatel Jevgenij Apoštol se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Přestože práce, která ho čeká v Severoříčí, zpočátku nevyvolávala zvláštní obavy…

Když nezabijete kulku vy, zabije ona vás. Nechcete-li dýchat kouř z ohně, spálí vás mráz. Potrhané zbytky Ledova světa se otřásají brutální válkou. Starý a křehký řád se nakonec hroutí – je čas zvolit nové vládce a ruka, která drží nůž, bude vládnout Příhraničí. Proto ti, kdo chtějí těžit z nového systému moci, hledají Kluzkého. Aby přežil a unikl z Příhraničí, musí hledat nůž, zatímco Napalm jakožto pyromant vyčkává na příležitost, aby mohl přiložit do kotle. Před příchodem Černého poledne se pokřiví nejen obrysy reality, ale také Ledův pohled na svět a lidi i nelidi, o nichž si myslel, že je dobře zná. A jelikož Hippokratova přísaha v Příhraničí tak docela neplatí, připraví mu rozverný lékař překvapení v podobě obličeje zmetka, což se rovná propustce do ghetta psanců. Začíná to definitivně vypadat, že Ledův život v tomto propadlišti mezi dvěma světy bude zase o něco barvitější.…

Příhraničí, propadliště na pokraji našeho světa a panství věčného mrazu. Místo zapomenuté bohem a prokleté lidmi, kde vládne magie a stříbro se cení výše než zlato. Chlapík přezdívaný Led vypadá celkem obyčejně, ale patří k jedněm z mála, kdo umějí přejít Hranici a zase se vrátit do normálního světa. Zdalipak v brzké době znovu otevře dveře, za nimiž je nekonečná zima? Když se dva perou, obvykle se třetí směje. Led se však smát nebude. Chce-li si zachránit krk, je návrat do Příhraničí jedinou spásou. Tomu se říká ironie osudu…

Příhraničí. Drsné a nepřátelské místo, které už nepatří do našeho světa, ale ani do toho druhého. Místo, kde po celý rok panuje zima a krutý mráz a vládnou mu vlčí smečky. Místo, kde se problémy řeší olovem a magií, a pouhé přežití stojí obrovské úsilí. Zvlášť když na vás uspořádají nelítostnou štvanici…Příhraničí. Města a oblasti, které se z našeho světa propadly... někam jinam. Někam, kde funguje magie, vládne mráz s velkým M a krajinou se potulují ta nejhnusnější monstra z těch nejděsivějších legend. Ale lidé zde pochopitelně zůstali lidmi. Jsou stateční, čestní, drží slovo a nikdy nenechají bližního svého ve štychu... Tak tomu přece nevěříte, nebo snad ano? Led alias Kluzkej taky ne. Tenhle koumák dobře ví, jak umí být člověk člověku vlkem. Zvlášť když se blíží vzácná magická konjunkce a Ledovi se do rukou dostal čirou náhodou artefakt, po kterém nepase snad jen jeho mrtvá babička. A myslíte, že za ním někdo přišel a řekl mu: „Lede, kamaráde kamarádiči, dej nám to pro dobro lidstva?“ Samosebou, že ne! Chtějí ho zabít, zmetci. Jenže Led je tuhý protivník, co pro podraz, kulku mezi oči a nějaké ty šproty v konzervě nejde nikdy daleko...Člověk člověku vlkem První díl série Příhraničí ukazuje hned několik zajímavých věcí. Třeba že v širém Rusku nepíše špičkovou akční fantasy jen Lukjaněnko. Nebo že fanoušci tvrdých chlápků, co si ze zásady myslí o systému svoje, budou mít nové Vánoce. Ale taky to, že mix zajímavého prostředí, zábavných postav a drsného, tradičně rusky fatalistického přístupu k postavám prostě nemůže selhat. Korněv se s tím nepáře a vy byste se měli pořádně nabalit, než začnete číst, protože vás doslova donutí prožít si Mráz s jeho hrdinou. Takže pokud hledáte poctivou jízdu, při které vás bolí prsty od neustálého obracení stran, máme něco přesně pro vás. Blíží se Černé poledne a svět bude balancovat na ostří nože. Nabijte kvéry, nabruste si čepele, naražte ušanku, pověste si stříbrný křížek kolem krku... a nenechávejte sousedovi ani jednu konzervu. Vy ji budete potřebovat víc než on. Vždyť jste ho stejně neměli rádi, no ne?