Hlavní postava románu M. M., český úředník s literárními ambicemi, tajemník generálního ředitele pobočky mlékárenského koncernu pro Francii a Východní Evropu se sídlem v Paříži, ženatý otec dcery Alžběty, potká salónní levicovou Pařížanku Maud. Oblíbenými místy jejich nepravidelných schůzek jsou pařížské kavárny, bistra a muzea. Osobnost hlavního hrdiny je ovlivněna vyrůstáním v prostředí normalizace a destruktivní výchovou otce, projevující se v dospělosti chronickou absencí sebedůvěry. Příběh je vyprávěn lakonickým pohledem jeho manželky. Zatímco M. M. si užívá vysněné Paříže, vypravěčka nevynechá příležitost prchnout do Prahy nebo na český venkov, na místa, která jí v kontrastu s rušnou a blazeovanou francouzskou metropolí nabízejí atraktivnější "obyčejný svět". Román je inspirován rovněž příběhy středověkého šprýmaře Enšpígla, kterého ztělesňuje milenec vypravěčky.

Inspirace a zábava pro celou rodinu. Kniha Pavla Hrnčíře zve čtenáře do jedné mimořádně potrhlé rodiny. Táta Josef, máma Eva, syn Pepík a dcera Alenka si spolu pořád na něco hrají. Sebeabsurdnější situace je jim záminkou k rozvinutí bláznivé hry. A hrát se dá skutečně na všechno – na balón, na kytku, na zamilovaný pár, zprávu z rádia o teroristickém útoku nebo dokonce na veselý pohřeb. Dvanáct her, jejichž rovnocennou součástí jsou ilustrace Michaely Kukovičové, je originálním literárním útvarem se specifickým humorem na hranici absurdity, který pobaví a inspiruje celou rodinu.

Možná jste to už zažili: chcete někam letět a na letišti musíte projít kovovým rámem. Pod ním to zapípá. Muž v uniformě vám s nevraživým pohledem z batůžku vytáhne hračku a zabaví ji – jen proto, že vypadá jako pistolka. Zbraně nejsou hračky a hračky nejsou zbraně, říkají potom rodiče a mají pravdu. Ale když kluci si tak rádi hrají na vojáky! Jsou však na světě země, kde se z dětí stanou vojáci, i když o to vůbec nestojí. Maličká Drú z téhle knížky si na vojáky hrát nechtěla – Plechovou Mínu dostala od vo