Období let 1890 - 1918 patří v mnoha ohledech k nejzajímavějším a zároveň nejméně prozkoumaným i obecně známým v dějinách českých zemí. Jejich společnost, ekonomika, věda a kultura prožívaly jeden ze svých nepopiratelných vrcholů, ale zároveň se rychle blížila léta nebývale hluboké krize, jejímž markantním projevem se stala takzvaná Velká válka v letech 1914 - 1918. Její osudovost dosvědčuje fakt, že na jejím konci více než tisícileté monarchické zřízení v českých zemích vystřídala republikánská forma vlády.

Dlouho očekávaný devátý díl Velkých dějin zemí Koruny české je věnován období let 1683 - 1740, kdy se události ve sféře zahraniční politiky projevovaly na zmíněném teritoriu víceméně pouze zprostředkovaně. To byl jeden z vážných důvodů mimořádného rozmachu barokní kultury (zejména výtvarné a hudební) a odrazilo se to v nejrůznějších vnějších projevech i sociálně psychologických a ideových souvislostech převládajícího životního stylu doby.

Popis není dostupný

První svazek XII. dílu počíná na přelomu let 1859-1860, kdy v důsledku vojenské porážky habsburské monarchie v Itálii dochází k obnovení ústavního vývoje a končí rokem 1890, kdy se přijetím punktačních článků radikalizovala mladočeská strana, jež tento akt hodnotila jako ránu českým národnostně a jazykově emancipačním snahám. Nelze však přehlédnout, že v obecném měřítku dosáhly české země ve sledovaném období poměrně vysokého sociálního, ekonomického, právního a kulturního standardu.