Německý filosof P. L. Landsberg (1901–1944), žák a pokračovatel Maxe Schelera a profesor na univerzitě v Bonnu, byl jedním z prvních, kdo rozpoznal zrůdnost nacismu a začal proti němu také bojovat. Celým životem vydával svědectví svému křesťanskému přesvědčení o pravdivosti své filosofie. Hned v roce 1933 musel opustit Německo, v roce 1936 Španělsko a v roce 1940 okupovanou část Francie. Od roku 1942 žil v ilegalitě, 1943 byl zatčen gestapem a roku 1944 zemřel v koncentračním táboře Oranienburgu. Na pevném základě filozofie svobodné lidské osoby dokázal i v tak nebezpečných podmínkách rozvíjet úvahy o odpovědném jednání, a jak se prostor pro toto jednání neúprosně zužoval, soustřeďoval se na stále hlubší a naléhavější úvahy o smrti. Ta pro něho neznamená konec či zničení člověka, nýbrž nezbytné završení života, které se může stát korunou jeho svobody. Ze spojení smrti a svobody vychází také jeho analýza mravního problému sebevraždy. Ač ji zprvu pro sebe neodmítal, nakonec se této možnosti vzdal a postavil se smrti docela jinak. Zkušenost života tváří v tvář smrti dala jeho myšlenkám zvláštní hloubku a trvalou platnost.

Čtenáři se dostává do rukou velmi zajímavá kniha z pomezí stochastiky a jejích aplikací, především v medicíně a humanitních vědách. Jak ukazuje každodenní praxe každého statistika, v poslední době velmi přibývá problémů, které si na jedné straně vyžadují statistické zpracování, ale objevují se v nich nejasnosti jak v záznamu reakcí respondentů, tak i při jejich interpretaci pro toto zpracování, data jsou tedy více než mlhavá (vágní). Využití není jen v medicíně, kde si pacient typicky ztěžuje například na bolest, ale její vymezení není schopen přesně popsat. Ještě častěji tomu je v sociologii, humanitních oborech a všude tam, kde se data získávají pomocí výběrových šetření, tj. pomocí dotazníků. Vychází v edici Gerstner.