Patrika Ouředníka není třeba představovat. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. pracoval jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník. V roce 1984 emigroval do Francie, kde zprvu působil jako šachový konzultant, později jako knihovník. Večerně vystudoval francouzskou literaturu a navštěvoval přednášky o dějinách idejí a dějinách náboženského myšlení. V letech 1986-1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe. Jeho kulturní zakotvení je podvojné. Je silně ovlivněn francouzských myšlením, francouzskou prózou a francouzskou esejistikou, ale přitom zůstává připoután k českému (či středoevropskému) prostoru a právem se cítí být součástí českého kulturního milieu a české literatury. Je autorem dlouhé řady textů - od románů ke slovníkům -, z nichž připomínáme alespoň Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku. (Paseka 2001; 2002; 2006; Volvox Globator 2012), celoevropsky úspěšnou knihu, přeloženou do mnoha jazyků. Je tedy patrné, že Ouředníkova kulturní pozice je ojedinělá. Přinesl do Čech francouzský esprit, smysl pro subtilní ironii a jistý typ divokého a provokujícího (jarryovského) humoru, ale také vnutil francouzskému prostředí řadu témat, jež vyrostly z české půdy. Ohlasů - a ochoty k dialogu - se mu dostalo spíše ve frankofonní zóně než v Čechách. Předkládaná kniha pak odpovídá na řadu otázek: Co zaujalo jeho francouzské kritiky? V čem tito kritici vidí české prizma těchto textů? A liší se francouzské přijetí jeho díla od českého? Jak se vyvíjí a vyvíjelo? Jsou Francouzi schopni zachytit - a ocenit - jiné historické povědomí? Kniha, která přináší výbor z francouzských a belgických recenzí na všechny Ouředníkovy knihy, které ve Francii vyšly, od roku 2002 do současnosti, tak může pomoci lépe zakreslit naprostou původnost Ouředníkovy kulturní pozice. Pozici autora, který je dnes vedle Kundery ve Francii nejznámějším českým jménem.

Kniha Patrika Ouředníka navazuje na jeho předchozí práce Šmírbuch jazyka českého a Aniž jest co nového pod sluncem a přináší 1800 hesel, která vysvětlují "slova v zapomenutí daná", tedy slova, která měla nahradit slova cizí tak, aby čeština měla pro každou věc vlastní výraz. Tato slova jsou kdykoli použitelná jako varianty slov běžně užívaných. Čekají jen na váš jemnocit a duchodevření, by mohly nanovo vstou¬pit do vašeho rodného jazyka. Společenský snobismus vám bude věrným spojencem: stačí pronést dotyčné slovo ve vhodnou chvíli ve vhodné společnosti - a zbytek už nechte na ostatních. Do roka a do dne zaplaví média. Čtenář zde nalezne bok po boku výrazy tvořící jazykovou výbavu celých generací i slova mrtvě naro¬zená, resp. spatřivší světlo světa v jediném traktátu, vědecké přednášce či víceméně učeném pojednání, slova propašovaná do slovníků brusiči jazyka českého i momentální a spontánní neologismy toho kterého autora. Uvedené výrazy pokrývají pět oblastí: Svět vyditedlný (vesmír, přírodní jevy, flóra a fauna), Homo physicus (člověk, tělesná činnost, zdraví a choroby), O živobytí lidském (řemesla, nářadí a náčiní, stravová¬ní), Homo sapiens (duševní činnost, lidská povaha, společenský život) a Věrouka (úřady a instituce, věda, ja¬zyk, náboženství, abstrakta). V novodobých slovnících zpravidla chybí, několik málo jich přežívá označeno truchlivým. Byly vesměs excerpovány z období sahajícího od počátku 18. do počátku 20. století čili od Jana Ryvoly k Jakubu Hronovi - s občasnými přesahy do minulosti (Komenský, Rosa...) i budoucnosti (Field, Lu¬keš...). Rovnost, volnost! - pakliže ne bratrství

Hra na vzpomínání týkající se let 1965 až 1989, v níž autor propojuje důležité s nedůležitým, osobní se společenským a která je rovněž jakýmsi komentářem o životě v reálném socialismu. Ouředník neposuzuje, nevysvětluje, nekomentuje - obrací se totiž na ty, kdo sdíleli stejný pocit. Jeho vzpomínání probíhá především v rovině jazyka, neboť jazyk je jak první zbraní každého totalitarismu, tak i jedinou možnou obranou. Bytostná pomíjivost těchto vzpomínek zároveň vyjevuje směšnost a zapomnění hodnost toho,co před nedávnem tvořilo náplň našich životů. Třetí vydání, rozšířené podle posledního francouzského vydání.

„Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře? –, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství, pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen... Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné civilizaci.

Experimentální próza Patrika Ouředníka, jejíž děj je zasazen do současné Prahy. Na půdorysu fabulační hříčky s detektivní zápletkou virtuózně rozehrává pestrou škálu stylistických i myšlenkových vtipů, jež mu slouží k sarkastickému pojednání českého dneška. Hlavními hrdiny knihy jsou pražští důchodci, detektiv a znásilněná studentka výtvarných umění. Ačkoli je kniha postavena na humoru, ironii a hře se čtenářem, za tím vším se skrývají nelítostně vystižené obrazy ze života, jež umí Ouředník vyhmátnout a zachytit jako málokdo v současné české literatuře.

Popis není dostupný

"Lidé se dělí na dvě části kulturní a nekulturní. Ti první chodí na toaletu, na WC, v krajní případe na dvě nuly. Ti druzí chodí zásadně na hajzl a pro ukrácení dlouhé chvíle zhusta čmárají po zdech. Pak spojují užitečné s příjemným, individuální se společenským, obecné s partikulárním." Nápisy z veřejných záchodků opsal a uspořádal Patrik Ouředník, mimo jiné autor Šmírbuchu jazyka českého.

Popis není dostupný

Subjektivně laděná postmoderní próza se pohybuje na hranici beletrie a esejistiky a s ironickým nadhledem přehlíží celkovou atmosféru světa ve 20. století. Kniha českého překladatele a esejisty je originálním pokusem o formální propojení prvků moderny a postmoderny v kompaktní mozaice fiktivních epizod, dokumentárních prvků, historických dat, úvah a autorských parafrází. Provokativně naivním tónem přehlíží specifika a překotnost dvacátého století, jeho klíčové okamžiky a mezníky a podává tak víceméně ponurý soud o člověku bez iluzí, o člověku v překotné, ideálů a tradičních hodnot zbavené době. Autor se ve své experimentální, poměrně náročné knize poctivě snaží o nalezení subjektivního prožitku okamžiku i doby, o určení styčných bodů mezi dokumentem a literaturou, společenskou pravdou a pravdou individuální.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

"Koneckonců není vyloučeno, že to není poprvé, že i ty ohlášené konce světa opravdu proběhly, ve dvacátém století, v osmnáctém, patnáctém, jedenáctém a tak dále. Možná proběhly, ale nikdo si toho prostě nevšiml."