Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Poté, co prošel Nizozemskem, Německem a dorazil do Vídně se zastávkou v Praze, se vydal dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje do Maďarska, Sedmihradska, Rumunska a na Balkán. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít "jako tulák, poutník nebo kočovný učenec" a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách. V druhém díle svého cestopisu, právem pokládaného za jeden ze skvostů novodobé anglické prózy, Fermor opět prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání - bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa, líčí dějiny a kulturu střední i východní Evropy, přináší fascinující portréty národů. Pokračování pěší výpravy mladého Angličana, který se v rocce 1933 vydal z Rotterdamu do Istanbulu. Mezi lesem a vodou navazuje na knihu Čas darů (2018) a autor v ní líčí cestu od slovenských hranic přes Maďarsko, Sedmihradsko a Rumunsko na Balkán. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Popis není dostupný

Patrick Leigh Fermor v Čase mlčení putuje po tajemných krajinách ducha, ducha křesťanského mnišství. Je to cesta po podivuhodných místech i cesta časem. V tichu širokých zdí objevuje hlubokou krásu mnišského života, strohosti, kázně a kontemplace. Žije spolu s benediktiny v opatstvích St. Wandrille a Solesmes. Tíhu bažin a definitivního mlčení sdílí s cisterciáky přísné observance, trappisty v La Grande Trappe. Díla cenobitů východního mništsvtí navštíví ve skalních monastýrech v Kappadokii, v Ürgübu, odkud křesťanství bylo vyhnáno, jeho duch však vane stále krajinou. Spíše než rytmen kroků se zde setkáme s rytmem dechu, tajícího se v úžasu nad velkým dílem modlitby, práce a kontempamce.