Ve čtvrtém a závěrečném díle pamětí Otakar Husák popisuje druhou polovinu svého působení na pozici ministra národní obrany. Blíže představuje spolupráci s francouzskou vojenskou misí, zejména se ale věnuje své politické práci v úřadu a věčnému boji za rozvoj kvalitní armády mladého státu, který probíhal například v branných výborech. Rozsáhlá část je věnována "sedmé velmoci" - tisku a jeho článkům o vojsku, vojácích i autorovi samotném. Následně přibližuje svůj konec v politice i armádě a vzpomínky uzavírá krátkým popisem svého života ve dvacátých letech 20. století. I proto je tento díl doplněn autorovým životopisem, který zachycuje jeho následné, opět často velice dramatické osudy, včetně období věznění v německých koncentračních táborech za druhé světové války. Vše doplňuje velké množství dobových fotografií a dokumentů.

První díl rozsáhlých pamětí československého legionáře, působícího za války v Rusku a ve Francii a později přednosty Vojenské kanceláře presidenta republiky a ministra národní obrany, generála Otakara Husáka, zachycuje jeho mladí a dospívání, dobu studií a první zahraniční zkušenosti. Když vypukla 1. světová válka, pracoval v tehdy ruské Varšavě a jako vlastenec stál u vzniku legendární České družiny. Čtenář se tak seznámí s jejím formováním, prvními bojovými operacemi a životem na frontě. Autor knihy poté pracoval v týlu a přibližuje tak i politické boje o charakter České družiny. Následuje návrat do pole, památná bitva u Zborova, na jejímž plánování se podílel, ale před vlastním útokem byl zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu, a nakonec přesun v čele vybraných čs. legionářů z Ruska k rodícím se jednotkám ve Francii, čímž končí první díl těchto mimořádných vzpomínek.