Opožděný sborník k šedesátinám historika Petera Morého. Církevní dějiny od poloviny 20. století po současnost v českých i mezinárodních kontextech v souvislosti s problematikou lidských práv. Přispěli M. Pfann (O přátelství), Klaus Fitschen (Luther, Kant a "povstání svědomí" jako historický testovací případ), Ota Halama (Z korespondence F. M. Bartoše a J. L. Hromádky), Pavel Keřkovský (Význam evangelického samizdatu pro dnešek), Katharina Kunter (Jak evangelíci přispívali k politice uvolnění napětí 1975-1990), Jaroslav Šebek (Vliv papežské volby Jana Pavla II. v roce 1978 na postoje kardinála Tomáška), Ids Smedema (Místo pro pochybnosti u Miskotteho a Halíka), Aart Verburg (Inspirace pro práci, která chrání lidskou důstojnost). Ve společné publikaci najdete českou i nizozemskou verzi.

Publikace přináší kritickou edici Výkladů nedělních epištol mistra Jakoubka ze Stříbra, které se dochovaly jako přítisk k druhému norimberskému vydání Husovy postily z roku 1564. Jde o soubor celkem padesáti čtyř kázání, pocházejících zřejmě z poloviny 20. let 15. století.

Theologia crucis byla prof. Amedeo Molnárovi „centrální otázkou teologického přístupu k věcem a lidem“. Když 18. května 1989 zval těmito slovy studenty Komenského evangelické teologické fakulty v Praze na zatím jen chystanou přednáškovou řadu, netušil ještě, že současně zve i na svou přednášku poslední. Přednášet „teologii kříže“ začal Amedeo Molnár 5. října, krátce nato byl však umlčen děním, jež následovalo potlačení studentské manifestace 17. listopadu 1989. K tématu se mohl nakrátko vrátit po vánočních svátcích. 25. ledna 1990 proslovil svou přednášku poslední a již 31. ledna byl umlčen v této časnosti navždy. Theologia crucis Amedea Molnára zůstala nedokončená. Přednášky se však ihned staly tehdejším studentům evangelické teologie výzvou. Zachovalé nahrávky přednášek byly opsány, řada domněle ztracených nahrávek objevena a tak v tomto vydání, jež edičně připravil a poznámkami opatřil historik Ota Halama, můžeme představit odkaz učitele a teologa, který fakticky po celá desetiletí formoval dorost protestantských církví v Československu.

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Dialogy Mikuláše Konáče z Hodíškova a Jana Stanislaida spolu s polemikou Mikuláše z Poříčí podávají vzácné svědectví o stavu českého utrakvismu před vystoupením Martina Luthera a krátce po něm. Edice Konáčových tisků ilustruje formování směrů, nazývaných později staroutrakvisté a novoutrakvisté. Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení. Bádání se totiž dosud zaměřovalo spíše na Jednotu bratrskou, což vedlo k zploštění mnohem složitější situace.

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Práce Svatý Jan Hus stručně představuje dvousetletou úctu, kterou po svém upálení požíval mistr Jan Hus jako mučedník a světec v českých zemích. Vedle laického kalicha to byla totiž právě husovská úcta, která spoluvytvářela identitu husity, utrakvisty, českého bratra nebo luterána, tedy identitu tehdejší většiny českého národa. Husova posvátná autorita však nacházela uplatnění nejen v polemice české reformace s římskou církví, ale především v rámci ideového boje jedněch přívrženců reformace s druhými, takže Husem bylo možné už tehdy zaštítit téměř cokoli.Součástí publikace je bohatá obrazová příloha obsahující dobové tisky a ilustrace, některé dosud nepublikované.

Zdálo by se, že problematika "černého" hnutí rastafariánů ze vzdáleného Karibiku je pro Středoevropana natolik vzdálená, že se o ní netřeba zmiňovat. A poohlédneme-li se po české literatuře, pak jsme o tom takřka přesvědčeni. Ovšem fakt, že rastafariánství se nevyvinulo z ničeho, ani není jakýmsi dítkem afrického náboženství, ale že je prokazatelně plodem křesťanství (respektive plodem církve koloniálního světa), je důvodem, proč by měl křesťanskou kulturou ovlivněný čtenář chtít hnutí blíže poznat. Obecně jsou známy některé prvky, které ke hnutí patří, např. hudba reggae, kouření marihuany, typický účes zvaný slangově rasta či dredy, ovšem tyto prvky si neumíme spojit s detailnějšími informacemi. A právě ty lze nalézt v této knížce.

Kniha "Otázka svatých v české reformaci" s podtitulem Její proměny od doby Karla IV. do doby České konfese spadá do žánru Dějiny. Autorem je Halama Ota. Kniha je vázaná. Obsahuje 240 stran. Jedná se o počin nakladatelství "L. Marek" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.