Slovník literárněvědného strukturalismu představuje vůbec první takto tematicky vymezenou terminologickou příručku, která postihuje strukturalismus ve všech jeho podstatných dimenzích a podobách, jež získal v rámci literární vědy v průběhu dvacátého století. Kniha obsahuje více než tři stovky hesel, ve kterých se autoři snažili přístupnou formou vyložit základní teoretické a metodologické koncepce, paradigmata, klíčové pojmy, směry a školy strukturalistické literární teorie a kritiky, a to jak z hlediska jejich historického vývoje, tak z hlediska jejich aktuální podoby. Kromě hesel z oblasti literární vědy slovník obsahuje i termíny z řady dalších spřízněných oborů (např. lingvistiky, estetiky, sémiotiky, antropologie atd.). Jednotlivá hesla mají podobu ucelených studií a jsou vzájemně propojena odkazy. Jakkoli autoři slovníku bohatě čerpají ze strukturalistického dědictví Pražské školy, ve svých výkladech se neomezují pouze na tuto badatelskou tradici. Slovník je určen všem, kdo se zajímají o literární vědu, estetiku, lingvistiku, filozofii, ale také o dějiny vědy a myšlení o literatuře. Slovník je dílem týmu předních českých odborníků, vědeckých pracovníků Akademie věd České republiky a vysokých škol. Je výsledkem výzkumného projektu řešeného oddělením teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., které se dlouhodobě věnuje teorii a dějinám strukturalismu, zejména Pražské škole.

Dílo Jana Mukařovského patří právem do zlatého fondu české, ale i světové literární vědy a estetiky. Nutnost nově kriticky analyzovat a zhodnotit přínos jeho strukturálních koncepcí, ale i pozdějších prací, kdy se veřejně distancoval od strukturalismu, je nasnadě. Cílem monografie je přiblížit život a dílo Jana Mukařovského v širším kontextu domácí i zahraniční literární vědy a estetiky. Vykreslen je nejen Mukařovského život a formování jeho vědecké dráhy, nýbrž také osobní vztahy a jeho společenské a politické aktivity. Ústřední část práce je věnována analýzám základních principů Mukařovského strukturální poetiky a estetiky.

Již více než čtyřicet let patří pojmy performance a performativita v humanitních a společenských vědách mezi deset nejčastěji užívaných termínů. Jak k tomu došlo? Jak jim máme rozumět? Jaké teoretické koncepce jsou s nimi spjaté? Jak se proměňovalo jejich pojetí? Jakým způsobem ovlivnily směřování některých vědních disciplín, ale i samotnou kulturní praxi? Takovéto a řada podobných otázek se nabízí pro úvahy o významech, proměnách a užití dvou klíčových pojmů literární a kulturní teorie a performančních studií několika posledních dekád. Na některé z nich, týkající se především literatury, vyprávění, fikce, divadla a genderu, se pokouší odpovědět tato kniha. Práce nepředstavuje vyčerpávající syntézu, ale spíše je jakýmsi stručným úvodem do problematiky pro široký okruh zájemců. Kniha byla psána s cílem seznámit čtenáře s hlavními názory na to, co je performance a performativita a jaké teoretické a metodologické koncepce s nimi byly v minulosti spojovány, současně ovšem také nastínit stav a směřování našeho aktuálního literárněteoretického diskurzu o této problematice. Některé kapitoly mají proto podobu syntetických výkladů, jiné mají naopak charakter sond věnovaných konkrétním problémům. Jakkoli by se mohlo zdát, že okruh témat jednotlivých kapitol knihy je relativně široký, sjednocuje je společný požadavek: kritická analýza užití pojmů performance a performativity v kontextu literární vědy.