Začátek roku 2011 přinesl do řady arabských zemí změnu v podobě svržení několika dlouhověkých a zdánlivě neotřesitelných režimů. Byla to právě éra těchto autokratických režimů, která definovala podobu velké části Blízkého východu mnohdy už od padesátých let 20. století a která po sobě zanechala nefunkční politické instituce, občanskou společnost a do značné míry i ekonomiku. Přes odstup dvou let je stále příliš brzy na definitivní názory o povaze a dopadech revolučních událostí. Snahou autorů této knihy je především popsat různé jevy a geopolitické změny, k nimž v souvislosti s revolucemi došlo. Zabývají se důvody, které vedly k pádu tří režimů v severní Africe, ekonomickými aspekty revolucí, vývojem politického islámu (v jeho liberálních i konzervativních podobách), dopadem událostí na regionální (Izrael, Turecko) i mezinárodní aktéry (USA, EU) a konečně i íránským vměšováním v Bahrajnu a postavením Saúdské Arábie. Vychází v edici 21. století.

Souhrn dnešních znalostí o vývoji islámu nestojí ani zdaleka na takové úrovni, abychom mohli s klidem v duši přehlížet klíčové práce dřívějších generací. Tím méně, jedná-li se o práce zakladatele vědecké islamologie, maďarského žida Ignáce Goldzihera (1850–1921). Vědecká Evropa mu už za jeho života ležela u nohou – mohl se stát profesorem v Cambridgi, Oxfordu či Paříži. Muslimští učenci z celého Blízkého východu se k němu obraceli o radu. Goldziher se přesto rozhodl zůastat a vědecky "živořit" v Budapešti, a to i navzdory vzmáhajícímu se antisemitismu. Kniha arabisty a islamologa Ondřeje Beránka přináší informace z Goldziherova nevšedního života zpracované na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek jeho studentů a kolegů a obsahuje také pojednání o jeho vědecké tvorbě.

Povinné poskytování almužny je jedním z pěti pilířů islámu, který muslimům přikazuje, aby odevzdávali část svého zisku ve prospěch potřebných. Islámské charitativní organizace tímto způsobem ročně získávají nemalé prostředky, které jsou věnovány na užitečné humanitární, sociální, vzdělávací, zdravotnické a kulturní projekty. Tyto organizace však mávají také značný mobilizační potenciál a v některých případech představují organizační zdroje radikálních skupin, což lze dokumntovat na příkladech Hamásu či Hizballáhu. Předmětem této knihy nejsou legitimní organizace, které se věnují výhradně skutečné charitativní činnosti, nýbrž právě ty, které buď přímo poskytly finance islámským radikálům, nebo nedokázaly zabránit zneužití prostředků k teroristickým účelům.

Publikace českého arabisty zkoumá vývoj a hlavní rysy Saúdské Arábie na přelomu tisíciletí. Autor umisťuje dynamiku saúdského státu do širšího politického kontextu a vysvětluje ji prostřednictvím faktorů, které mají klíčový vliv na současnou podobu země a její budoucí vývoj. Zaměřuje se zejména na saúdskou domácí politiku a zahraniční vztahy v období po válce v Zálivu v letech 1990-1991. Rozebírá vývoj panovnické rodiny, život a učení Muhammada ibn Abd al-Wahhába i současnou pozici jeho salafíjských dědiců ve společnosti. Nezapomíná ani na saúdskoarabskou domácí opozici, jež vážně ohrožuje stabilitu země, a popisuje její různé formy od sunnitského politického aktivismu, liberálního kriticismu, šíitské a kmenové opozice až po militantní džihádistické ideologie, jejichž nejznámější tváří je Usáma ibn Ládin. V neposlední řadě se zabývá i vztahy Saúdské Arábie s jejím tradičním strategickým spojencem Spojenými státy a rozebírá dopady, jaké na toto spojenectví měly události z 11. září.