Dvě hry významného rakouského dramatika, dva pohledy na maloměšťáckou společnost. Povídky z Vídeňského lesa nabízejí pohled na zdánlivě idylický život ve městě na Dunaji, ve kterém zní okouzlující Straussovy valčíky, odhaluje krutý osud mladé dívky, která se zamiluje a musí bolestně čelit kruté morálce vídeňské společnosti třicátých let. Láska a smrt a melodie valčíku, za zády blížící se nástup nacismu. Neznámá ze Seiny je rovněž příběhem mladé dívky, se kterou se společnost nemazlí. Je inspirován tehdejším objevením těla utopené dívky s tajemným úsměvem na tváři. Obě hry vycházejí jako 183. svazek edice D v překladu J. Stacha.

Do češtiny dosud nepřeložený první ze tří románů známého klasika moderny, rakouského spisovatele, jehož hry se stále uvádějí na našich jevištích (Povídky z Vídeňského lesa, Figaro se rozvádí, Kazimír a Karolína, Neznámá ze Seiny, Don Juan se vrací z války aj.); jako prozaika ho čeští čtenáři mohou znát z výborů Století ryb a Bábinčina smrt. Věčný šosák, dopsaný autorem v roce 1930, přináší příběh neúspěšného prodavače ojetých vozů Alfonse Koblera z mnichovské Schellingstraße, který chce žít na vysoké noze. Literární kritikou bývá tento Horváthův román charakterizován jako brutálně zábavný pohled na lidskou komedii v předvečer nástupu fašismu v Evropě. Překlad Hana Linhartová, autorem předmluvy je prof. Ludvík Václavek, ilustrace Tomáš Bím.

“Příběh“ z mnichovské pouti začíná hádkou dvou milenců, šoféra Kazimíra a jeho milé Karolíny. Karolíny se ujme krejčí-střihač Schürzinger, ale bez okolků ji po chvíli přenechá svému šéfovi, kterého však ranní mrtvice. Karolína by se mohla vrátit ke svému milenci, kdyby se uraženého šoféra neujala milá jeho kamaráda-zloděje, kterého na pouti zatkla policie. Karolína tedy končí v náruči krejčího. Dnes již klasický text mistra moderní verze t. zv. „lidové hry“ Ödöna von Horvátha má ovšem k banalitě daleko. Má mimořádnou vnitřní sílu a přesvědčivost. Autor nekárá, nemoralizuje. Odsuzuje ale lež a straní pravdě. Hru uvádí mottem: A láska neumírá nikdy. O svých dramatech Horváth říká, že chce „ukázat gigantický boj mezi individuem a společností, ono věčné zápolení, v němž nemůže dojít k míru – leda k letmému okamžiku iluze, že zbraně jsou v klidu“.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný