Nový román spisovatelky a překladatelky žijící od roku 1968 ve Francii. Je příběhem dívky dospívající v Praze v čase reálného socialismu. Šarlota se seznámí s dvěma mladými Francouzi. Z balancování milostného vztahu k oběma mužům se narodí dítě, aniž matka tuší, kdo je jeho pravým otcem. V druhé a třetí části románu je vylíčen paralelní osud ruské herečky Mariny, která se s Šarlotou seznámí v pařížské emigraci. Zde se obě dějové linie spojí a vyústí v nečekaný závěrečný zvrat. A také v nový náhled na "divadlo světa", odehrávající se v tomto případě v kulisách moderní evropské historie. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové.

Tato kniha, poskládaná ze tří novel, sugestivně dokládá, že iracionálno je součástí našeho života, že některé historické epochy jsou strašnější než peklo jakožto symbol absolutního zla a že zoufalství lze občas obměkčit, chtělo by se říct obložit jako chlebíček, láskou, hravostí a humorem. Děj, psychologie postav, vynalézavé lexikum a syntax i zmíněný humor rýsují mapu soukromých i národních dějin. Mapa je plastická, členitá a šikovně nepřesná, tak aby se v ní dalo s chutí ztratit a už se nenajít, nebo když, tak pozměněný. Knihu doslovem opatřil Vladimír Novotný.

Vzpomínkový román. Historii vlastní rodiny nabízí čtenářům Nataša Reimanová (Dědeček, Torst 2004). Vypráví v něm příběh svých rodičů, který se začal odvíjet v Praze třicátých let, byl poznamenán tragickými událostmi světové války a vyvrcholil v politických procesech 50.let: "Rodina se pomalu rozpadala, napodobujíc svět." Přesto tu nenajdete rezignaci, ale živé vyprávění, chvílemi dojemné, chvílemi humorné.