V Paviánovi autorka zkoumá odvrácenou, až zvířeckou stranu lidské existence, to ostatně naznačuje už titul. Povídky krouží kolem nemoci, smrti, násilí, úzkosti, sexu a styl je lakonický, nevzrušený, jenže to, co Aidtová líčí, je všednosti nebezpečně vzdálené. Ačkoli má adjektivum "všední" lehce záporný nádech, čtenář neodbytně zatouží právě po banalitě všednodennosti.
