Palestinští křesťané jsou původními a přímými dědici nejstarší církve světa, církve Svaté země. Jak se tito křesťané vypořádali s politicky komplikovaným 20. stoletím, tedy především se vznikem státu Izrael, ale i s rozpadem Osmanské říše a s britskou mandátní správou? Proč a jak došlo k politizaci a národnímu uvědomění palestinských církví? Je v církvích Svaté země politický konflikt reflektován teologicky? A jak se vypořádávají palestinští teologové s užitím Starého zákona k politickým nárokům? To je pouze několik otázek, na něž hledá předkládaná práce odpověď. Zároveň si klade otázku, jaký je postoj palestinských křesťanů Jeruzaléma a Západního břehu a jejich církví k tématu okupace a izraelsko-palestinskému konfliktu. Jako úvod do problematiky představuje regionální a historický kontext současného politického a teologického vývoje blízkovýchodních křesťanů a jejich církví na území tzv. Velké Sýrie (Sýrie, Libanon, Jordánsko).