Původnost těchto básnických kusů ze sbírky Bezejmenný tok je sympatická svou, snad možno říci, žensky jemnou diferencí mezi emocí a rozumem, mezi expanzí vůči světu a niterností, mezi tím, jak lyrický subjekt vnímají druzí, a tím, co je vskutku mé a co nemohu, a ani nechci sdílet s ostatními. V autorčiných introspekcích se promyšleně střídá realita se snem, přičemž obojí je zesměšňováno a zpochybňováno.
