německých textech figurují všechny důležité prvky Mistrova učení, mezi nimiž zaznívá jak tvrzení, že Bůh „je proto, že poznává“, tak maxima „chudého“, od vší mnohosti oproštěného člověka: totiž podmínka k pravému poznání sebe sama.

Mistr Eckhart (c. 1260 – c. 1328), významný německý filosof, mystik a teolog, předkládal své dílo ve dvojí podobě. Latinsky psané traktáty nás seznamují s myšlením precizně zformulovaným do nejmenšího detailu. Avšak v rodném jazyce sdílel se svými posluchači mnohem osobnější a niternější úvahy v oblíbených kázáních, v nichž užíval lidovou mluvu. A právě německá kázání jsou považována za tresť jeho podivuhodně současné filosofie univocity, za „mystické“ spisy o nejhlubších tématech křesťanské teologie – o moci Ducha, o rození Syna Božího, o „jiskérce“ a „hrádečku“ v duši, a zejména o oproštění. Josef Quint (1898-1976) uspořádal Eckhartova německá kázání poprvé ve třicátých letech dvacátého století, do nichž tehdy zahrnul i ta, u nichž bylo autorství sporné, a když se k nim v padesátých letech opět vrátil, vybral jich už jen devětapadesát a znovu je převedl ze středověké němčiny. Český překlad vychází z německého originálu Meister Eckehart: Deutsche Predigten und Traktate. Herausgegeben und ubersetzt von Josef Quint vydaného nakladatelstvím Diogenes v roce 1979, s přihlédnutím k vydání Deutsche Mystiker des vierzehnten Jahrhunderts Franze Pfeiffera z roku 1857 – knihy obsahující 110 kázání, 18 traktátů, jakož i dalších výroků a textů tohoto slavného dominikána – a v některých případech i k soudobému anglickému vydání The Complete Mystical Works Of Meister Eckhart z roku 2009 v překladu Maurice O’C. Walshe, vycházejícího z jiného rukopisu, než byl ten, o nějž se opíral Quint. K textu byly připojeny odkazy a vysvětlivky umožňující hloubavému čtenáři orientovat se nejen v biblických textech, nýbrž i v dílech jeho předchůdců – včetně tzv. „pohanských“, tedy hlavně antických i novoplatónských mistrů (mj. Plótínos, Porfyrios, Proklos) – a následovníků, a v pojmech, které buď jako novotvary leckdy vymyslel přímo Eckhart, nebo je přejímal od starších mystiků. Překlad odkazuje také na starší titul Mistr Eckhart a středověká mystika v redakci Jana Sokola, jakož i podstatná díla, jež k nám uvádí Lenka Karfíková, ale také na teology a mystické filosofy avicennovské či suhrawardíjovské tradice, na kanonickou knihu Lao-c' o ctnosti Tao te-ťing a zen-buddhismus.

Granum sinapis, zrnko hořčičné, bylo odedávna symbolem mystické teologie. Báseň o osmi strofách téhož názvu je připisována hodnostáři dominikánského řádu, teologovi a kazateli Mistru Eckhartovi (cca 1260-1328), třebaže jeho autorství je sporné a nebylo jednoznačně prokázáno ani vyvráceno. Zpěv hořčičného zrnka o překrásném božství doprovází podrobný latinský komentář rozebírající jednotlivé verše i slova básně, jehož autorem by rovněž mohl být Mistr Eckhart nebo někdo z jeho okruhu. V patnáctém století byl k básni napsán anonymní, poněkud stručnější, za to básnivější německý komentář, který je spolu s latinským komentářem nedílnou součástí tohoto svazku. Granum sinapis působivě a rytmicky přesně přebásnil Miroslav Matouš (nar. 1921). Vlastní překlady latinského a německého komentáře doplnil poznámkami a úvodním esejem filolog Václav Ondráček. Adekvátní výtvarný doprovod knihy, jenž zvýrazňuje mystický obsah „básně o překrásném božství“, je dílem malíře, grafika a ilustrátora Václava Boštíka (1913-2005).

Kniha přináší výběr z tzv. pseudo-eckhartovské literatury. Předkládaný traktát O rození věčného Slova v duši svým odměřeným, ale zároveň uceleným způsobem syntetizuje Eckhartovo učení o rození Boha v duši, a jakožto příručka křesťanské meditace z počátku 14. století tak je svědkem duchovní praxe evropského středověku. Následující soubor výroků, marginálně nalezených ve středověkých rukopisech, pak doplňuje a rozšiřuje Eckhartovo dílo. Připsání těchto duchovních střípků Eckhartovi je formální záležitostí – ale copak i tzv. předsokratovské zlomky nejsou badateli brány smrtelně vážně?