Fenomén Josef Gočár je další z architektonických fenoménů první poloviny XX. st. Gočár skutečně v řadách našich architektů ční jako věž jeho kostela sv. Václava ve Vršovicích. Je to tvůrce, který vystřídal během života několik stylů, přesněji vytvořil je. Ne vždy mu za to kritika tleskala, ale stavby zůstaly a nedokážeme si bez nich podobu moderní Prahy, Hradce Králové či Pardubic už dnes představit. A zanechal hluboké stopy v českém uměleckém a spolkovém životě nejen jako architekt, ale také organizátor, iniciátor zaštiťující silou své osobnosti aktivity, které by bez něj asi nevznikly.

Za svého působení Adolf Loos mnohokrát zvedl veřejné mínění ve svůj prospěch, to především v souvislosti se svými názory na dobovou kulturu a originálními architektonickými řešeními staveb i interiérů. Těch po sobě zanechal nepoměrně více a jsme rádi, že i v naší republice. Vlastně i v jeho, protože v r. 1918 přijal české občanství. Jeho jméno ovšem rezonovalo i ve významech negativních, trestněprávních. Jak říká poslední větanaší knihy, Adolf Loos stojí dodnes před námi se svým velkým dílem, stejně jako se svým velkým hříchem.

Kniha Fenomén Jože Plečnik je už třetí publikací v řadě „Fenomén“ nakladatelství Grada. Její ambicí je představovat populárním způsobem významné architekty s českými kořeny nebo realizacemi na českém území. Zájemce právě dostává do ruky obrazově výpravnou publikaci o jednom z výjimečných zjevů evropské a také české, resp. československé architektury. Slovinec Jože Plečnik zanechal svou stopu ve Vídni a především v Lublani, kde dostal příležitost realizovat řadu architektonických děl ve městě, které bylo na konci 19. století silně poničeno rozsáhlým zemětřesením.Zároveň je ovšem jeho vliv velmi viditelný i v Čechách, přesněji přímo v Praze. Setkání s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, „zosnované“ Plečnikovým přítelem, architektem Janem Kotěrou, přineslo zásadní změny v koncepci přestavby Pražského hradu, který se tak znovu stal důstojným sídlem nové hlavy nového státu. Plečnik jako člověk silně věřící celoživotně pracoval na sakrálních stavbách ve Vídni i v Lublani, v Praze je pak jeho nepominutelnou stopou kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Královských Vinohradech.Těch „královských“ atributů je u této stavby ale více. Také o tom se dočtete v naší knize, doprovozené aktuálními i dobovými fotografiemi a především – jako v celé dosavadní ediční řadě – kresbami architekta a propagátora architektury Davida Vávry.

Kniha ke 150. výročí narození Jana Kotěry je knihou pro radost. Zachtělo se nám pojmout ji jako roční putování (12 zastavení ve 13 kapitolách) po nejznámějších výsledcích architektovy tvorby. Záměrně nemluvíme jen o architektonických památkách, protože Jan Kotěra byl autorem všestranným a zůstaly nám po něm i židle, stoly, interiérová výzdoba, svítidla a také kolejová vozidla a jejich vnitřní vybavení. Projděte s námi rokem Jana Kotěry a nechejte se vést obrázky Davida Vávry, z nichž hned ten vstupní je portrétem mladého Kotěry, šviháka v kloboučku, s nakrouceným knírem a - nikdo mi to nevymluví - trochu poťouchlým pohledem, který říká: „Však vy uvidíte!“

Tři renomovaní čeští autoři se v knize, jejímž prvotním impulzem bylo sté výročí založení Bauhausu, vypořádávají s fenoménem této německé moderní umělecké a průmyslové školy každý po svém a z různých perspektiv. Populárnější formou se snaží přiblížit veřejnosti, studentům a pedagogům její příběh, a to nejen prostřednictvím hlavních protagonistů Bauhausu, ale také skrze prostředí české meziválečné avantgardy, která s touto školou udržovala intenzivní kontakt. Přijměte pozvání k poutavému čtení doprovázenému nejen dobovými obrazovými materiály, fotografiemi a reprodukcemi, ale také ilustracemi od architekta Davida Vávry a komiksem, mapujícím události kolem Bauhausu.

V pořadí šestá publikace, která v podtitulu nese zkratku RUV (Registr uměleckých výstupů), nepřináší tentokrát texty komentující a reflektující celý projekt hodnocení uměleckých činností, ale bohatou obrazovou dokumentaci nejlepších děl, která v uvedeném období vznikla na českých vysokých uměleckých školách v oblasti architektury, audiovize, designu, hudby, literatury, divadla a výtvarného umění.

Volné pokračování úspěšné publikace, ve které se exaktní vědci svěřovali se svým vztahem k umění. V novém titulu na toto téma navazují další osobnosti, mimo jiné profesor Bruce Brown z univerzity v anglickém Brightonu, profesor Henk Borgdorff z Královské konzervatoře v Haagu, z domácích pak výtvarník Jiří David, architektka Eva Jiřičná, spisovatelka Daniela Fischerová nebo kněz a přírodovědec Marek Orko Vácha.

Popis není dostupný

Popis není dostupný