Kniha je pokračováním beletristické prvotiny Veterinární medicína po kapkách. Autor úsměvnou formou popisuje příběhy ze své veterinární praxe, všední i nevšední zážitky se čtyřnohými pacienty, jejich majiteli, ale také studenty veterinární medicíny a kolegy z fakulty i univerzity. Ve svých povídkách nešetří sarkasmem ani vtipem. Do tradičního trojúhelníku mezi chovatelem, zvířecím pacientem a ošetřujícím veterinárním lékařem se autor snaží nenásilně zapracovat i témata vážnější, např. problematiku stížností, úplatků, prominentních pacientů, eutanazie, alkoholismu a jiných závislostí ve veterinární profesi. Publikace je plná vtipných a roztomilých ilustrací dr. Miroslava Pavlíčka šitých na míru jednotlivým příběhům a konkrétním situacím.

V souladu s podtitulem vypráví autor poutavé příběhy ze života veterinárního lékaře a učitele na veterinární fakultě v Brně. Zaměřuje se jednak na dobu svých studií a zážitky se svými učiteli a poté i kolegy, nicméně hlavní pozornost je věnována úsměvným příhodám, ke kterým dochází při každodenním kontaktu veterinárního lékaře s nemocným zvířetem a jejich majitelem. Autor se nevyhýbá ani zážitkům se studenty a kolegy v prostředí fakulty i univerzity. Kniha je ilustrována originálními kresbami dr. Miroslava Pavlíčka, které jsou šité na míru konkrétním zápletkám. Publikace by mohla vzbudit zájem u těch chovatelů či majitelů domácích zvířat, kteří chtějí znát názory druhé strany, tj. veterinárního lékaře starajícího se o čtyřnohého člena jejich domácnosti. Mohla by zaujmout i studenty veterinární medicíny a ty čtenáře, kterým zvířata a jejich nelehká životní pouť nejsou lhostejné.

Mikulov, malebné město na samé hranici s Rakouskem, představuje jeden ze symbolů úrodné a sluncem zalité jižní Moravy. Má za sebou několik století své existence, která rozhodně nebyla vždy jen radostná, jak by se ze vzhledu města mohlo zdát. Malá osada tvořící zázemí původně zeměpanského strážního hradu, se postupně proměnila v kvetoucí poddanské město, úzce svázané s honosným sídlem nejprve Lichtenštejnů a poté Ditrichštejnů. Během svého vývoje bylo město několikrát postiženo vojenskými taženími i různě rozsáhlými požáry. I přes všechnu nepřízeň osudu však Mikulov vzkvétal a rostl, aby byl nakonec staletý vývoj města násilně přerván nuceným odchodem jeho převážně německých a židovských obyvatel.

Jihočeský šlechtický rod pánů ze Strakonic, zvaných též podle nejčastějšího jména Bavoři ze Strakonic, erbu střely, sehrál významnou roli v českých dějinách zejména ve 13. století, kdy se vyšvihl do nejvyšších pater českomoravské nobility a v jihočeském regionu se dokonce stal vážným konkurentem Vítkovců. Na rozdíl od nich však Bavorové zůstali věrnými poddanými přemyslovských a pak lucemburských králů, Bavor II. se dokonce s nimi sňatkově spříznil, byť se vzal pouze levobočnou dceru Přemysla Otakara II. Sami Bavoři, kteří dosáhli dominantního postavení zejména v podhůří Šumavy a v povodí Otavy, stáli u počátku řady jihočeských měst i hradů.