V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Cílem práce bylo přiblížit nejen vývoj středního stupně vzdělávání v regionu a fungování teologického učiliště v Českých Budějovicích, ale zviditelnit také konkrétní učitelské a kněžské osobnosti, které se v regionu narodily, vystudovaly a působily či s regionem přišly do styku a došlo tak k vzájemnému ovlivnění. Text má v tomto smyslu nejblíže ke kolektivní biografii jedné specifické sociokulturní vrsty - katolickýcm kněžím 1. poloviny 19.století. Práce tohoto typu v historiografii dlouhodobě chybí, což jednoznačně hovoří ve prospěch zvoleného tématu. Svým zaměřením a pojetím je text cílen do regionálních dějin, který ve svých dílčích částech (migrace studentů za vzděláním) - adekvátně k vymezenému tématu - vymezení regionu překračuje. (Z posudku Mgr. Tuzany Pavelkové Čevelové, Ph.D.)