Další díl trilogie pokrývá období od počátku šedesátých let do sovětské okupace v srpnu 1968. Děj se odehrává na Přírodovědecké fakultě, ve skalách a jeskyních, na milovickém tankodromu a v neposlední řadě i ve světě fanoušků tradičního jazzu. Ani v tomto díle nechybějí autorovy perokresby. Mydlík alias RNDr Miroslav Krůta CSc se narodil v Praze roku 1943. Jeho dětství výrazně ovlivnila skutečnost, že oba jeho rodiče byli skauti a on sám byl od devíti let členem skautského oddílu přežívajícího pod křídly Svazarmu. Po maturitě vystudoval geologii se specializací na paleontologii. Po promoci zůstal na fakultě jako asistent a po deseti letech přešel do Geologického ústavu ČSAV, kde se zabýval studiem paleozoických ostrakodů a kde setrval až do penze. Zúčastnil se i vulkanologických expedic Elborz Zagros 1969 a Cotopaxi 1972 a geologického mapování v oblasti Libyjské Sahary. V důchodu pak přeložil řadu knih z angličtiny a pořádal kurzy školy Tchaj-ťi Čchuan Tomase Nowakowského na svém statku Zlatý Kopec u Čakovic.

Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.

Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.

Další díl trilogie pokrývá období od počátku šedesátých let do sovětské okupace v srpnu 1968. Děj se odehrává na Přírodovědecké fakultě, ve skalách a jeskyních, na milovickém tankodromu a v neposlední řadě i ve světě fanoušků tradičního jazzu. Ani v tomto díle nechybějí autorovy perokresby. Mydlík alias RNDr Miroslav Krůta CSc se narodil v Praze roku 1943. Jeho dětství výrazně ovlivnila skutečnost, že oba jeho rodiče byli skauti a on sám byl od devíti let členem skautského oddílu přežívajícího pod křídly Svazarmu. Po maturitě vystudoval geologii se specializací na paleontologii. Po promoci zůstal na fakultě jako asistent a po deseti letech přešel do Geologického ústavu ČSAV, kde se zabýval studiem paleozoických ostrakodů a kde setrval až do penze. Zúčastnil se i vulkanologických expedic Elborz Zagros 1969 a Cotopaxi 1972 a geologického mapování v oblasti Libyjské Sahary. V důchodu pak přeložil řadu knih z angličtiny a pořádal kurzy školy Tchaj-ťi Čchuan Tomase Nowakowského na svém statku Zlatý Kopec u Čakovic.

Způsob předávání a výuky starého čínského umění Tchaj-ti čchuan doznal v posledních desetiletích obrovské proměny. Zatímco dnes je běžně možné zakoupit řadu příruček různé kvality, čekal za starých časů žák někdy roky, než se s ním jeho učitel podělil o některou ze svých znalostí. Pouze neúnavně napodoboval pohyby svého učitele, a teprve když jeho mistr usoudil, že se dost snaží, udělil mu ústní poučení, která se zachovala v písemné podobě. Mistři nebyli mnohomluvní, a tak jejich slova znějí v porovnání s moderními příručkami stroze a často zkratkovitě. Mají však tu výhodu, že se opírají o dokonalé pochopení a nedovolí čtenáři, aby se ztratil v přemíře vedlejších údajů. Tajná předání rodiny Jangů představují nezbytnou příručku pro všechny, kteří chtějí jít v umění Tchaj-ti čchuan do hloubky a navázat na znalosti dávných učitelů.