V pátém a šestém dílu se uzavírá bohatá historie 1. stíhacího pluku, která skončila zrušením 1. stíhacího pluku k 31. 12. 1994. Poslední dva roky existence byly poznamenány častými přesuny leteckého personálu a techniky mezi jednotlivými pluky letectva. S rozdělením našeho státu a tím i našeho letectva ukončily u tohoto pluku službu i zbývající letouny Mig-29. Publikace obsahuje výčet typů letadel a jejich počtu u pluku v posledních dvou letech. Dále je zde popsáno pozemní zabezpečení pluku po celou dobu jeho existence a používaná technika. Nechybí letecké nehody od roku 1944.

AERO č.16 Aero L-29 „Delfín“ 2.díl Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel  světový unikát. Publikace navazuje na AERO č.15 L-29 Delfín 1.díl Publikace má formát A4, celobarevná na kvalitním křídovém papíře, vazba V2, 36 stran, množství barevných foto i detailů a historických černobílých foto, barevné bokorysy.

Zahraniční vojensko - letecké aktivity Československé republiky (dále ČSR), započaté v r. 1948 ve vztahu k nově vzniklému státu Izrael, jsou dnes již dostatečně známy. Tehdy šlo ovšem pouze o obchod, zatím bez přímé účasti personálu čs. letectva. Tato kampaň známá pod šifrou „Akce DI“ skončila v r. 1950. V červenci t. r. vydalo MNO zákaz jakéhokoli vývozu vojenského materiálu do Izraele, byť zájem Izraele o další obchody trval. Přestože tato činnost přinesla nezanedbatelné devizové přínosy státní pokladně, převážily důvody politické. Naše i sovětské vedení očekávalo, že pomoc Izraeli napomůže k posílení vlivu Komunistické strany Izraele, která by mohla být schopna převzít moc v zemi a tak ji včlenit do sféry sovětského vlivu. To se ale nestalo, izraelští komunisté ve volbách v lednu 1949 zcela pohořeli, a tak na další pomoci již nebyl z naší ani sovětské strany zájem. Pro čs. zahraniční politiku a obchod byl Izrael na 40 let přesunut na opačnou stranu barikády, a o pět let později již československé letecké mise pomáhaly arabským zemím v jejich snaze o odvetu za porážku ve válce o nezávislost Izraele a o likvidaci státu Izrael. Ekonomický efekt byl zřejmě rovněž nezanedbatelný (např. Egypt v letech 1955-1959 zakoupil 110 letounů S-103 (licenční MiG-15bis z naší výroby) po 400 000 USD za kus, tedy dle tehdejšího kurzu 2 880 000 Kčs, přičemž čs. vojenská správa platila necelý milion Kčs za kus. K tomu ještě 42 spárek UTI Mig-15), a tak není divu, že se tyto aktivity postupně rozšířily i na další státy. Asi největší rozsah zaznamenala od r. 1957 Akce 103 – vojenská pomoc Indonésii.

MiG-23MF byl exportní verzí MiGu-23M, který byl dodáván sovětskému letectvu, verze MF byla určena pro státy Varšavské smlouvy. Je charakterizován jakožto lehký frontový stíhací letoun, určený k vybojování vzdušné nadvlády nad bojištěm a také k přepadovému stíhání při plnění úkolů PVOS, kromě toho je schopen provádět útoky na pozemní cíle. MiG-23M byl první sovětský stíhač schopný útoku na VC za hranicí vizuálního kontaktu i na pozadí země za všech povětrnostních podmínek. Podle mnoha odborníků byl nadřazen Phantomu II ve všech výkonových parametrech i v efektivitě výzbroje, což ovšem může být předmětem diskuse. Do výzbroje našeho letectva byly zařazeny v roce 1978. Kniha popisuje tento stroj, jeho výzbroj, přecvičení našich pilotů a službu těchto strojů až do jejich vyřazení. 360 -převážně barevných fotografií včetně detailů, 21 stran výkresů, barevné bokorysy.

V tomto dílu se uzavírá bohatá historie 1. stíhacího pluku. Autor popisuje například poslední účast na cvičení Varšavské smlouvy nebo nácvik zásahu proti SR-71 letouny MiG-23, ostré střelby a misi pilotů pluku v Lybii. V období 1989-1992 přichází po sametové revoluci nové kontakty a vztahy s bývalým protivníkem, ale současně začíná na obou stranách postupná redukce ozbrojených sil obou stran, která skončila zrušením 1. stíhacího pluku k 31.12.1994.

V jakém duchu se bude odvíjet další rok, napověděl tajný rozkaz velitele pluku ze 3.1.1971: „Novému leninskému vedení strany se podařilo vyvést KSČ a celou společnost z hluboké politické krize. Pravicové a protisocialistické síly utrpěly drtivou porážku na všech úsecích společenského života. … Významným úspěchem je, že se obnovil správný internacionální vztah k SSSR a ostatním socialistickým zemím. …Ideově výchovná práce musí udržet všechny příslušníky našich útvarů v trvalé politické bdělosti a bojové pohotovosti. Nesmíme dopustit, aby narušitelé našeho vzdušného prostoru nebyli tvrdě potrestáni.“ A jak uvidíme dále, na krajně tvrdé tresty skutečně došlo. Úkol pluku v oblasti bojové pohotovosti byl stanoven takto: hotovostními silami měl být boj s nepřítelem zahájen ze stálých letišť, postavení a stanovišť ihned, hlavními silami pluku do 60 minut, částí sil do 75 minut a zbytkem do 90 minut, to vše od vydání příslušného rozkazu. Tyto normy byly v platnosti až do konce roku 1989. Tento díl popisuje činnost pluku do roku 1980 a úvodní slova jasně naznačují, že zejména v první polovině let sedmdesátých se na životě pluku podepsala normalizace. Nicméně hlavním tématem je činnost, výcvik a výzbroj 1. stíhacího leteckého pluku od roku 1971 do roku 1980.

60. léta byla pro 1. slp významná zejména přechodem na další generací stíhacích letounů konstrukční kanceláře MiG, v tomto případě na typ MiG-21 a jeho verze. Po celé období let 1962-1970 se pluk nacházel v sestavě 3. sPVOS, resp. od r. 1969 3. dPVOS. Na jaře 1968 se jeho příslušníci přihlásili k obrodnému procesu v československé společnosti, který násilně přervala agrese států Varšavské smlouvy v čele se SSSR. Důsledkem toho byly mimo jiné personální čistky, které formou kádrových prověrek proběhly v roce 1970 a na jejich základě pak bylo propuštěno do zálohy min. 60 příslušníků pluku, evidentně většina z politických důvodů. V podmínkách nastávající tzv. „normalizace„ pluk nadále plnil úkoly v bojové přípravě a ochraně vzdušného prostoru.

Období let 1951 – 1961 bylo pro pokračování historie Zvolenského leteckého pluku zvoleno záměrně. Je totiž významné přechodem na proudovou leteckou techniku a zároveň tím, že pluk byl od roku 1952 do roku 1961 součástí 1. lsd/sld. Rok 1951 přinesl převratné změny. Probíhaly přípravy na hromadné přezbrojení letectva proudovou technikou. K tomuto úkolu byla určena celá 3. ld, u jejíchž pluků proběhl pečlivý kádrový výběr pilotů pro přeškolení. Samozřejmým předpokladem, kromě pilotních schopností, byla naprostá oddanost KSČ, lidově demokratickému zřízení a SSSR. Od února 1951 působilo na letišti Mladá „Výcvikové středisko určené k přeškolování na proudová letadla“, reorganizované dnem 1.6.1951 na „Proudové výcvikové středisko letectva“. Právě zde se mělo rodit československé proudové letectvo. 1. lp se ještě zúčastnil květnové vojenské přehlídky v Praze dne 6.5.1951 k výročí osvobození Československa Rudou armádou. Letecká část byla pojata vskutku velkolepě za účasti více než 200 letounů, které měly defilovat nad letenskou plání současně s pochodujícími útvary pěchoty a dalších pozemních zbraní. V den přehlídky právě v čase zahájení vzletu jednotlivých skupin se však přes Prahu hnala silná přeháňka se sněhem a nízkou oblačností. Formace sice vzlétly, ale v nepříznivých podmínkách se věci odvíjely jinak než bylo plánováno. Při tehdejším stavu radiotechnického zabezpečení řízení letového provozu bylo zázrakem, že za daných povětrnostních podmínek přehlídka neskončila ještě hůře. Po přehlídce se vybraný personál pluku spolu s 5. a 8. lp přemístil během května - června 1951 z dosavadních posádek do Mladé, kde bylo pak zahájeno teoretické a poté i praktické přeškolení na sovětské proudové letouny MiG-15, v čs. letectvu značené S-102. Dosavadní výzbroj, letouny S-199 a zbývající personál byl přesunut na plzeňské letiště Bory, s určením pro nově založený 18. lp. Jako první zahájil přeškolení již v květnu 1951 8. lp, personál vybraný pro 5. lp jej následoval během června, poté zahájil nově postavený 11. lp a 23.7.1951 zahájil přeškolení 1. lp. Proudová éra začala.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Historií československého vojenského letectva v poválečném období prošlo mnoho útvarů různého určení, ale jen jeden jediný má tu čest být prvním československým leteckým plukem, nově vzniklým po potupných událostech let 1938 a 1939, jejichž důsledkem bylo rozbití předválečného Československa a také konec jeho vojenského letectva, po dvacet let s láskou, pílí a péčí budovaného prakticky od nuly.*****Tímto historickým útvarem se stal dnem 1.6.1944 1. československý samostatný stíhací letecký pluk, který jako vůbec první útvar československé zahraniční branné moci vstoupil na území Československé republiky a zahájil zde boj s německými okupanty. Po válce, již pod jinými názvy, vyjma krátkého období na přelomu let 1945-46 stále s pořadovým číslem 1, působil v čs. vojenském letectvu nepřetržitě do konce roku 1994, kdy byl zrušen jakožto nejdéle existující československý stíhací letecký pluk. Zároveň jde o jeden ze dvou čs. leteckých pluků, které byly nasazeny v bojových operacích za II. světové války, ten druhý, 3. čs. bitevní letecký pluk, však po drtivou část své poválečné existence nesl již pořadové číslo 30, pod nímž byl zrušen k 31.12.1994 stejně jako 1. stíhacím leteckým plukem.*****K 70. výročí vzniku pluku byla v květnu roku 2014 vydána péčí Jihočeského kraje a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích obsáhlá publikace „Příběh Jižní eskadrony“, díky iniciativě paní Kláry Anderlové s dotiskem o rok později. Obě vydání byla určena a distribuována výhradně mezi bývalými příslušníky tohoto i dalších útvarů bývalého čs. letectva. Zájem o ni však byl i mezi dalšími příznivci našeho vojenského letectví a letecké historie. Proto nyní, v roce 2024, díky nakladatelství Jakab Nevojice, dochází k dalšímu vydání, tentokrát jinou formou v edici Aero. Tato verze, určená především pro zájemce, na které se v r. 2014 nedostalo, je proto oproti původní verzi krácena hlavně o podrobnější personální a technické údaje.*****80. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky.*****Vraťme se však do doby před 70. lety, kdy se začal psát tento příběh.

Kniha MiG-19  V ČESKOSLOVENSKÉM VOJENSKÉM LETECTVU - 2. vyd. Proudový stíhací letoun sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič, MiG-19, je bezesporu významnou veličinou v historii československého a českého letectva, i přesto, že počtem dodaných strojů zaujímá mezi proudovými stíhacími letouny čs. letectva až třetí příčku, za bezkonkurenčně nejpočetnější „patnáctkou“ a druhou v pořadí „jednadvacítkou“. Jeho význam spočívá především ve skutečnosti, že jeho zavedením do služby bývalé Československo vkročilo do pomyslného klubu států, jejichž vojenské letectvo vlastní a provozuje nadzvukové proudové letouny. MiG-19 byl u našich pilotů velmi oblíbený mj. pro jeho vynikající stoupavost i když v porovnání s jeho následovníkem MiG-21 byla jeho služba kratší, jistě stojí za připomenutí.

2.vydání velmi úspěšné knihy autora Miroslava Irry. Miroslav Irra ve svých dílech detailně popsal anabázi MiGů v československém letectvu Od MiG-15 až po MiG-23. Přepadový stíhací letoun MiG-17 byl zařazen do výzbroje čs. letectva v roce 1955 a sloužil až do roku 1970. Kniha popisuje jeho místo ve výstavbě letectva. Výcvik pilotů včetně výcviku v SSSR. Navazuje popis služby letounů, katastrofy i incidenty. Technický popis letounů včetně výzbroje je doplněn soupisem dodaných strojů všech verzí. Publikace je doplněna výkresem v měřítku

Publikace navazuje na AERO č.94 MiG-15bis v čs. Vojenském letectvu 1. díl. Popis verze MiG-15bis, detailní soupis všech MiG-15bis dovezených ze SSSR a vyrobených v ČSR. Popis dalších verzí MiG-15bis – MiG-15bisT, MiG-15bisR a MiG-15bisSB. V závěru publikace přílohy, Výroba MiG-15bis celkem, Osnova bojové přípravy pilotů MiG-15bis, Letouny MiG-15bis čs. Letectva zachované po vyřazení ze služby, Konec bisů 4. Letky 1.slp, Záchrana bisu č.3669, Záchrana bisu č.3841

2. vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94."Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.V Aeru č. 95 vychází jako reedice poslední, třetí část publikace „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu

Aero č.99 navazuje na AERA č.94 a č.97 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. a 2.díl. Publikace popisuje akrobatické skupiny čs. letectva létající na strojích MiG-15bis. Označování letounů podle útvarů. Letecké nehody a soupis ztracených letounů. Vše doplněno množstvím fotografií.

MiG-15 je spojen se skutečným nástupem proudové éry v čs. vojenském letectvu počátkem padesátých let minulého století. Tento stroj posunul čs. stíhací letectvo do světové špičky s pohledu vybavení stíhacích pluků. Výrobu a službu tohoto stroje a jeho verze v našem letectvu popsal autor Miroslav Irra v předchozích číslech Aera ( Aero č.83, 86, 88, 94, 97 a č.99). Mohutné a spěšné budování čs. stíhacího letectva si však vyžadovalo současně vybudovat výcvikové letecké základny a ke zvýšení rychlosti a kvality výcviku zajistit k tomu odpovídající letoun se stejnými vlastnostmi jako MiG-15. V letech 1951-1954 bylo do výcviku proudových pilotů postupně zapojeno min. 14 spárek UTI MiG-15, dodaných ze SSSR, rokem 1954 byly zahájeny dodávky čs. licenčních UTI MiG-15/CS-102. V roce 1954 bylo dodáno prvních 34 a do roku 1960 naše letectvo převzalo 155 těchto letounů. Aero č.102 popisuje detailně organizaci výcviku na tomto letounů a uzavírá popis a službu tohoto stroje v našem letectvu.

Po roce 1945 řešilo československé letectvo otázku své výzbroje. Po složitých úvahách a reálném zhodnocení situace, padlo rozhodnutí vyzbrojit stíhací letectvo letounem tuzemské výroby. Tak vznikla slavná Avia S-199 a její cvičná verze CS-199. Jednalo se o konverzi úspěšné německé stíhačky Messerschmitt BF 109G. 1. díl popisuje důvody vzniku této konstrukce, výrobu a zavádění do výzbroje. Kniha je doplněná barevnými bokorysy letounu a množstvím fotografií ze služby a zachovalého stroje z muzea VHÚ. 2. díl a popisuje výzbroj letounů S/CS-199 její vývoj a použití. Další kapitola detailně shrnuje nehody u bojových a cvičných útvarů následuje používaný marking a kamufláže. Nechybí vzpomínky pilotů na tento stroj a jeho vlastnosti. V knize naleznete soupis všech letounů dle výrobních čísel a stručný popis služby. Součástí publikace jsou dále detailní výkresy a barevné bokorysy.Oba díly v jedné publikaci, cca 370 foto, 24 barevných náhledů stroje. 54 barevných fotografií detailů stroj S-199 a CS-199 z muzea Kbely, včetně interiéru stroje. 25 stran detailních výkresů. Text česky/anglicky.

Protivzdušná obrana Československa v závěrečném období studené války*Publikace uzavírá trilogii pojednávající o budování československé protivzdušné obrany. Třetí závěrečná část popisuje situaci od roku 1980. Změny v organizaci a ve výzbroji stíhacího letectva, radiotechnických a protileteckých raketových jednotek. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka jeho organizaci a vybavení.

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Popis není dostupný

Proudový stíhací letoun MiG-15bis sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič navázal na původní MiG-15 v seriové výrobě v SSSR od roku 1949. Pro méně zasvěceného diváka by se oba letouny z vnějšího pohledu mohly zdát identické, ale MiG-15bis vykazoval jednak o něco vyšší výkony díky novému motoru Klimov VK-1, měl lepší výzbroj a další menší konstrukční změny. Čs. vojenské letectvo přecházelo na MiG-15bis, tehdy u nás oficiálně značený S-103, od roku 1953, kdy bylo ze SSSR dodáno 24 letounů a od r. 1954 po ukončení produkce MiGu-15/S-102 přebíralo dodávky letounů domácí licenční výroby. Ta skončila v r. 1958 a dala celkem 620 strojů, z nichž čs. letectvo převzalo 444. Je pozoruhodné, že MiG-15/S-102 měl stanovenu technickou životnost 10 let, takže tyto letouny, pokud nebyly přestavěny na MiG-15SB, zmizely od útvarů do r. 1964. MiG-15SB měl technickou životnost po úpravě prodlouženu na 13 let, takže do roku 1967 byl ze služby vyřazen i on. MiG-15bis, přestože po stránce draku se nijak výrazně nelišil od MiGu-15, vydržel ve službě až do jara 1983. Šlo o stroje z posledních licenčních serií roku 1958, takže sloužily necelých 25 let. Tato publikace navazuje na historii výroby a služby v čs. letectvu předchozí verze letounu MiG-15 popsané v předchozích publikacích serie Aero.

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Práce navazuje na 1.díl publikovaný v AERU č.63

Československá bezlicenční kopie německého elementárního cvičného letounu Bücker Bü 131 „Jungman“, vyráběná po označením Aero C-4/104 a známá u nás pod přezdívkou „Bikr“, je jednou z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do léta 1951 vyučilo v LVA min. 300 pilotů – budoucích důstojníků, z nichž většina posílila kádr velitelského sboru čs. letectva v době jeho masivní výstavby v letech 1951-1953. Dlužno ovšem poznamenat, že mnozí byli po únoru 1948 shledáni politicky nevyhovujícími a vystaveni perzekucím od vyhození z armády po věznění po vykonstruovaných soudních procesech. Kromě toho sloužil u LU ve výcviku pilotů – podůstojníků, u cvičných letek a leteckých pluků, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala jen přibližně osm let, ale ti, kdož na něm začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. I poté ještě poskytl mnoho krásných zážitků sportovním pilotů Svazarmu, kam byly po r. 1950 zbylé letouny předávány. Mnozí ještě dnes vzpomínají na polétání s „Bikrem“, na vítr šlehající do tváře jako ve slavných stíhačkách I. světové války. Mnozí další také dodnes litují, že si s ním již nestihli zalétat. Vzpomeňme proto službu „Bikra“, tohoto dvojplošného reliktu „zlaté éry letectví“ v čs. vojenském letectvu, i my.

Popis není dostupný

Německý elementární cvičný letounu Bücker Bü 181 „Bestmann“, vyráběný u nás za války pro Luftwaffe a po válce pro naše vojenské letectvo pod označením Zlín C-6/106, je další z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do počátku padesátých let vyučilo v Leteckém učilišti přes tisíc mladých pilotů, v letech 1949-1950 posloužil také v elementárním výcviku poloviny posledního nástupního ročníku LVA. Kromě toho byl provozován i u ostatních složek čs. letectva, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala přibližně stejně jako v případě jeho firemního kolegy Bü 131, ale i přesto se oba tyto typy staly neodmyslitelnými legendami naší letecké historie. Ti, kdož na nich začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. Neméně významným je tento typ také pro naše sportovní letectví, nemalá část zdejší poválečné produkce byla dodána přímo aeroklubům, kde sloužil stejně poctivě jako u vojenského letectva. Jistě si proto zaslouží vzpomínku leteckých fandů v edici Aero stejně jako před nedávnem jeho přechůdce, Aero C-4/104.

Popis není dostupný

Název Dakota je sice původně označením severoamerického indiánského kmene, v současnosti spíše pojmem zeměpisným, označujícím jeden ze států USA, ale milovníci letectví si jej spíše ztotožní s letounem Douglas DC-3, nespornou legendou v oblasti letecké civilní ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. Naše publikace se věnuje historii služby tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Douglas DC-3 je nespornou legendou v oblasti letecké civilní, ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. 2.díl publikace navazuje na historii popsanou v AERU č.52 a popisuje službu tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Příprava výkonných letců z povolání v důstojnických hodnostech byla v době I. republiky řešena zpočátku formou výběru z řad důstojníků jiných zbraní, kteří byli zařazeni do leteckého výcviku, později bylo k tomuto účelu zřízeno letecké oddělení Vojenské akademie, které bylo od r. 1934 součástí Leteckého školního oddílu II Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Je otázkou, nakolik v praxi vyhovovala tato dvoukolejná podřízenost leteckého oddělení, v každém případě existoval záměr zřídit leteckou školu pro výchovu důstojníků letectva z povolání již v roce 1938. Pro další spád událostí již nebylo možné tento zámysl realizovat a mohlo se tak stát až po obnovení samostatnosti republiky, kdy byla dnem 15.9.1945 zřízena Letecká vojenská akademie se sídlem v Hradci Králové. Do roku 1951 vychovala přes 360 pilotů - důstojníků z povolání, 87 techniků a 64 navigátorů. Byla zrušena k 15.8.1951. Její poslání převzalo Letecké učiliště Prostějov, které do té doby cvičilo pouze piloty v poddůstojnických hodnostech. Publikace se věnuje podrobně historii akademie, výcviku a užívané letecké technice.

Popis není dostupný

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

Po skončení války se množství letounů Junkers v různém stadiu devastace nacházelo roztroušeno po celé Evropě, včetně území obnovené Československé republiky. Využití části tohoto technického potenciálu se tedy přímo nabízelo, a v rámci výstavby poválečného čs. letectva se tak i stalo. Podívejme se tedy na osudy Junkersů ve službách našeho letectva po 2. světové válce.

Publikace navazuje na AERO č.38 a č.39 MiG-21F-13 1. a 2.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výzbroji našich MiGů a dokumentuje vyrobené licenční stroje.

Kniha navazuje na I. díl vydaný v roce 2015 prezentací letadel čs. letectva, nezahrnutých v I. dílu, tedy letounů bitevních, lehkých bombardovacích, stíhacích, dále vrtulníků, kluzáků a větroňů. Kniha se dále zabývá problematikou kamufláže a markingu letecké techniky čs. letectva ve sledovaném období, rovněž podává souhrnný přehled výzbroje letadel čs. letectva, tedy hlavňových zbraní, leteckých pum, leteckých raket (ty byly ve sledovaném období spíše ve stadiu zkoušek trofejního materiálu a pokusů o vlastní vývoj). V závěrečné části se kniha zabývá průběhem a výsledky zkoušek trofejních zbraní - řízené pumy PC 1400FX a řízené střely Hs 293A. Kniha obsahuje: Letadla bojová: bitevní, lehká bombardovací a stíhací Vrtulníky, kluzáky a větroně Kamufláž a marking letadel Výzbroj letadel

AERO č.41 MiG-21F-13 v československém vojenském letectvu 3.díl Miroslav Irra Publikace navazuje na AERO č.38 a č.39 MiG-21F-13 1. a 2.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výzbroji našich MiGů a dokumentuje vyrobené licenční stroje.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Do roku 1951 vkročilo čs. letectvo pod dojmem války v Koreji a očekávání možného válečného konfliktu i v Evropě. Tento rok byl ve znamení zahájení přechodu na reaktivní leteckou techniku, konkrétně sovětské letouny MiG-15 (u nás S-102). Tím je dán rámec pro uplatnění K-65 v roli kurýrního letounu u velitelských rojů divizí a pluků. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 22. Text je doplněn tabulkami, množstvím dobových fotografií a bar. bokorysy.

Supermarine Spitfire, to je ve světě vojenského letectví skutečná legenda, která významným dílem přispěla ve II. světové válce k vítězství Spojenců nad Německem. Letoun se postupně dostal do výzbroje tří československých stíhacích perutí. Po skončení války, 13. srpna 1945 v 17 hodin přistál čs. stíhací wing s 54 Spitfiry L.F. Mk.IXE v Praze na letišti Ruzyně. Jejich počet byl do roku 1946 navýšen na celkem 76 kusů. Kniha popisuje podrobně přesun do ČSR a službu v našem letectvu do roku 1948, kdy byly vyřazeny z výzbroje a prodány.

Jedním z výrazných typů, převzatých z výzbroje poražené Luftwaffe, byl víceúčelový letoun Fieseler Fi 156 německé firmy Gerhard Fieseler Werke GmbH se sídlem v Kasselu, jehož výroba byla od r. 1943 zavedena v tehdejší Továrně na letadla Beneš – Mráz v Chocni a jehož výroba pokračovala i po obnovení Československé republiky pod označením K-65 Čáp. Publikace ve dvou dílech popisuje službu v našem letectvu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha se zabývá problematikou související s řešením otázek vyzbrojení čs. vojenského letectva v procesu jeho poválečné obnovy po roce 1945. Zabývá se také procesem přezbrojení čs. letectva trofejní technikou, k němuž nakonec došlo po neúspěšných pokusech o získání potřebného leteckého materiálu na Východě i Západě. Nakonec kniha prezentuje v podstatě inventuru letadel čs. letectva v letech 1945-1950 v kategoriích cvičné, dopravní a kurýrní letouny. Bitevní, lehké bombardovací, stíhací letouny, vrtulníky, kluzáky a větroně budou předmětem II. dílu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

První vojensko - letecké aktivity Československé republiky (dále ČSR) ve vztahu k oblasti jihovýchodního Středomoří jsou známy již z roku 1948, ovšem tehdy pouze v oblasti obchodní, zatím bez přímé účasti personálu čs. letectva v daném prostoru. Týkaly se československé pomoci nově vzniklému státu Izrael, z níž významnou položku tvořil výcvik izraelského leteckého personálu u nás a dodávky leteckého materiálu a techniky. Počátkem padesátých let se však Izrael přiklonil ke spolupráci s USA. Brzy se však objevil v dané oblasti nový zákazník. Byl to Násiruv Egypt Jednání o vojenské pomoci vedl Egypt se SSSR a ČSR od dubna 1955. Příslušná smlouva byla uzavřena 12. září 1955 na celkový objem dodávek ve výši 921 milionů Kčs, z toho čs. podíl představoval 398 milionů, z toho 184 262 400 Kčs ve valutách, zbytek ve zboží. 523 milionů Kčs měl dodat SSSR ve zboží. Pokud jde o věcné plnění, do 20. října 1955 mělo být z ČSR dodáno 20 letounů MiG-15bis (tehdejší čs. označení S-103), dva UTI MiG-15 neboli CS-102, SSSR měl dodat ve stejném termínu 15 bombardérů Il-28 a dva cvičné UIl-28. Součástí dodávek mělo být také 25 pokračovacích cvičných letounů Jak-11, zde ovšem není jednoznačně potvrzeno, zda šlo o stroje sovětské výroby, nebo naše C-11 z Kunovic. Publikace popisuje vývoj spolupráce s Egyptem a později i se Syrii. Věnuje čs. výcvikovým leteckým misím v obou zemích do roku 1973.

Popis není dostupný

Popis není dostupný