Monumentální i bizarní, obrazová i naučná kniha nevšedního výtvarníka Miroslava Huptycha. Stovky dobových ilustrací, více než tisíc normostran záznamů, popisů a svědectví, ale hlavně více než padesát dvoustranných autorských koláží. Po projektu Labyrint světa a ráj srdce (oceněno Magnesií Literou za nakladatelský počin roku), je tady další ambiciózní projekt s nemenší výtvarnou, a ještě větší obsahovou hodnotou. Po ilustrování knihy J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce oceněné Magnesií Literou za nakladatelský počin roku (vydal Práh, 2019) přichází Miroslav Huptych s dalším pozoruhodným dílem. Díky své celoživotní zálibě v archivaci dobových rytin, ale také zápisků a zajímavostí z četby dal dohromady téměř tisíc normostran svědectví, více či méně věrohodných, o zvycích různých národů světa. Nejedná se o etnografický výběr, spíše o neuvěřitelně pestrou mozaiku citací, která vypovídá mimo jiné také o samotných pozorovatelích. Svědčí nejen o dávných zvyklostech, magii a archetypální moudrosti, ale často také o nebývalé krutosti a útlaku mocných. S ohledem na současný stav světa se pak dá říct, že výběr citací obnažuje temné stránky lidského chování a ukazuje, na jakých základech stojí současná civilizace. Nechte se touto knihou inspirovat, hledejte v ní poučení a těšte se z bohatého ilustračního doprovodu, jímž autor vybraná svědectví obohatil a posunul do roviny psychologicko-magicko-umělecké.

Popis není dostupný

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autoři proti sobě staví obraz starých středověkých univerzit a mýtů kolem nich a reálné fungování dnešních vysokých škol. Připomínají, jak bylo chápáno univerzitní vzdělávání právě ve středověku nebo v 19. století a ptají se například na to, zda dnes vlivy z politiky a ekonomiky nepronikly na školy natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu i cíle.

Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň se odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho). Huptychova sbírka obsahuje verše vzniklé na přelomu let 2014 a 2015, které lze charakterizovat jako poezii bilanční, jako niterný hlas poutníka jdoucího městem i přírodou a sledujícího plnost světa okolo sebe, stejně jako poezii všedního dne. Sbírkou tak proplouvají andělé, bezdomovci, milenci, rozbité sochy a rozkvetlé slunečnice i místa, kde se ztrácejí koleje...

Většina básní Noční linky důvěry vznikala během doby, kdy byl jejich autor zaměstnán v Krizovém centru a na Lince důvěry. Jeho inspirací byly situace a lidské příběhy samoty, beznaděje, zoufalství, s nimiž se setkával každý den. Sbírka ovšem obsahuje i další témata, žánrové roviny a motivy, verše střídají sny bohaté na imaginaci i jedinečné koláže a celek je doplněn aforismy a krátkými imaginativními obrazy - gregériemi. Miroslav Huptych (1952) je básník, aforista, kolážista a arteterapeut. Po vyučení mechanikem začal pracovat jako pitevní sanitář v nemocnici Na Bulovce a večerně studovat střední zdravotnickou školu. Po dostudování působil deset let jako ošetřovatel na Psychiatrické klinice Ke Karlovu a poté jako terapeut v Krizovém centru RIAPS a na Lince důvěry. Absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik a v roce 2001 získal bakalářský titul na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity v oboru psychologie a arteterapie. V letech 2001-2003 pracoval jako psychoterapeut v komunitě pro léčbu drogově závislých. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice, v němž přednáší. Nyní se věnuje především arteterapeutickým kurzům a je šéfredaktorem časopisu Arteterapie. Je autorem čtyř básnických sbírek - Srdcový střelec (1984), Zvěrokruh (1986), Názorný přírodopis tajnokřídlých (1989) a Tarot a trakaře (1997) a od roku 1974 přispíval i do různých almanachů a sborníků. Kromě vlastní tvorby se zabývá i editorskou činností. Jako výtvarník ilustroval 40 knih, 130 knižních obálek a 27 nástěnných kalendářů a realizoval přes 30 samostatných výstav.

Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti. Připomenou některé zásadní "případy", které hýbaly českými médii, kritice neujdou ani média samotná. Lze je číst jako pouhé ironické časové glosy, mohou však být i zprávou o neblahém stavu naší kulturní každodennosti. Inflací slov se stírají hranice mezi banálním a podstatným, mezi privátním a veřejným; názory odborníků se ztrácejí v infotainmentu a celebrity vědí všechno. Veřejný prostor je zanášen haraburdím, které nikdo neodklízí a na které si pomalu zvykáme. Jenže stejně jako prase porcují řezníci, ani o kultuře a umění se nedá mluvit bez vzdělání a odbornosti.

Kabaret veršů a koláží co velkou kvalitu odráží nové autorské dvojice co vždy pobaví Vás velice!

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný