Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, ale poskytuje i širší pohled na předchozí a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. stol. n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Dobře známé antické dějiny kniha ukazuje ve vztahu k osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Bibliodrama – na rozdíl od odborného vědeckého výkladu Bible (exegeze) – představuje takový přístup k Písmu, který se snaží o jeho pochopení jako aktuální zvěsti pro náš život. Jde o skupinové pronikání do biblického textu s využitím nejrůznějších technik (především dramatických, ale i výtvarných, hudebních ad.) vedoucí k jeho prožití a přisvojení. Tato kniha, u nás první svého druhu z hlediska obsáhlosti pojetí tématu, nabízí jak teologickou reflexi na bibliodramatickou práci, tak praktické uvedení do ní. Pro názornost jsou jak teoretické, tak praktické pasáže doplněny výpověďmi účastníků z jejich následných písemných reflexí.

Otevřít diskusi o roli a místě ženy v katolické církvi, zvlášť vedenou touhou po kněžství, vyžadovalo v 80. letech 20. století velikou osobní odvahu. Budoucí docentka teologie a výrazná postava české církve Mireia Ryšková nalezla partnera k dialogu ve faráři, teologovi a bývalém politickém vězni Josefu Zvěřinovi, který byl pro svého otevřeného ducha již tehdy v neoficiálních církevních strukturách uznávanou autoritou. Korespondenci těchto dvou osobností v knize rámují další texty, včetně dobových dokumentů, které přibližují postavení žen v tehdejším Československu i soudobou církevní praxi a od konfesijních textů velmi osobní povahy vykračují směrem k teologickým, duchovním i společenským aspektům otázky po možném svěcení žen.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění. První české vydání.

List Koloským patří mezi často komentované a zároveň diskutované listy. Stojí na rozhraní Pavlových autentických listů a děl jeho následovníků. V mnoha ohledech přebírá Pavlovy myšlenky, jak je známé z jeho autentických listů, a zároveň je posunuje dál. Významnou roli v celém listu hraje křesťanská etika. Autor rozvijí Pavlův důraz na křesťansky uspořádaný život celé obce i jednotlivců v ní. Vyjadřuje se také k tzv. řádu domácnosti. Na rozdíl od Pavla, který manželství chápal jako důležitý, avšak přechodný životní stav, zdůrazňuje autor Listu Koloským roli rodiny a jejího správného fungování. Epištola má výrazně parenetický charakter se zevšeobecňujícím zaměřením. Adresáty listu jsou křesťané, kteří se setkávají s nejrůznějšími dobovýi naukami, jež ohrožují jejich víru v křesťanské poselství. Nejde o problémy jedné konkrétní obce, nýbrž o problémy, se kterými se křesťané začali potýkat při konfrontaci s jinými pohledy na svět. Autorovi jde především o to, aby prokázal výlučnost Krista a Božího jednání skrze něj a ujistil adresáty o spolehlivosti křesťanské nauky.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění.

Druhý list Tesalonickým je dílem, které se věnuje otázce dne Páně a Kristova návratu. Narážky na průběh apokalyptického konce času nabyly v církevních dějinách tak velkého významu, že se Druhý list Tesalonickým stal jedním z nejvlivnějších novozákonních textů a byl předmětem řady spekulací o Antikristu. Zajímavá je rovněž otázka autorství.

Kniha Myšlení o transcendenci nabízí dvanáct zastavení nad pojetími transcendence z pohledu teologů od starověku po moderní dobu, renesančních umělců, náboženských pedagogů a jazykovědců. V chronologickém sledu se před čtenářem odkrývá bohatý myšlenkový svět apoštola Pavla, biskupa Ambrože Milánského, "andělského učitele" Tomáše Akvinského, teoretiků italského renesančního disegna (např. G. Vasariho), osobností moderního křesťanského teologického myšlení Hanse Urse von Balthasara, Adolpha Geschého, Tomáše Špidlíka a Klause Bergera. Křesťanské spektrum doplňuje středověká úvaha islámského učence Gazela (Abu ?amid al-Ghazali) o transcendentních Božích atributech. Důležitost transcendentní dimenze v každodenním životě je zachycena pohledem morální teologie a náboženské pedagogiky. Úvaha o specifičnosti biblického stylu a její udržitelnosti v současném světě pak uzavírá celý průřezový pohled na dnes mnohými opomíjenou, a přesto nepominutelnou dimenzi lidské existence.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je však věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, nýbrž poskytuje i širší pohled na předchozí dějiny a následné dění. V pěti kapitolách může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou postavu Ježíše z Nazareta i následný vývoj historicky a teologicky lépe uchopit a pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. století n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Kniha přináší souhrnný pohled na dané téma, který je doplněn velkým množstvím citací a odkazů na dostupné prameny, především na díla Josepha Flavia, Nový zákon, spisy apoštolských otců a antické písemnictví. Dovoluje tak vidět dobře známé antické dějiny z jiné perspektivy, z perspektivy osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům,

Komentářovou řadu Český ekumenický komentář k Novému zákonu (ČEK) připravují čeští teologové z různých církví. Komentáře vydává Česká biblická společnost ve spolupráci s Centrem biblických studií. Jednotlivé svazky jsou číslovány podle pořadí knih v Novém zákoně. První list Tesalonickým je nejstarší Pavlův list a zároveň nejstarší kniha Nového zákona. Jedná se o další díl z výkladové řady Českého ekumenického komentáře. Celá řada je založena na výsledcích současné biblistiky, usiluje o obecnou srozumitelnost a ekumenickou orientaci.

Popis není dostupný