Teoretický vědec prožil roku 1990 důležité setkání, které do základu změnilo jeho další lidské i profesní směřování: setkání s vlastním nevědomím. Jako člověk vyzbrojený jemnými nástroji exaktního myšlením tak může podat jedinečné svědectví, v němž se snoubí věda s intuicí a fyzika s psychologií v nové podobě, o níž se lze domnívat, že představuje model vědeckého myšlení budoucí generace, "racionalismus ducha". Pojmy "Bůh", "duše" či "věčný život" začínají rezonovat s kvantovou mechanikou, teorií strun či genetickou pamětí. Autor se pokouší o kdysi nemožné: exaktními vědeckými metodami dokázat, že bůh existuje, že život má po smrti pokračování a že cílem lidské duše je vykoupení.

Tento odborný exkurz do odpovědí na jednu z nejdiskutovanějších otázek je určen především těm, kteří se na možnost existence boha v jakékoli formě tváří skepticky. Autor má pro odbornou diskusi na toto téma všechny nutné předpoklady: jako člen akademie věd dlouhá léta studoval i prezentoval teorii vědy a kybernetiky, sám kdysi formuloval většinu argumentů proti náboženskému pohledu na svět a konečně prožil hlubokou vnitřní konverzi, díky které na té nejbytostnější rovině poznal, že pravda o vesmíru a životě má poněkud jiné rozměry, mež jim svým rozumem přisuzujeme. Vyzval ke konfrontaci moderní vědecký racionalismus i ověřitelnost vědy a pokusil se dokázat, že skutečná věda boha nejen nevylučuje, nýbrž ve svém výkladu světa přímo předpokládá.

Po dvou odborně vedených výkladových publikacích Kosmická paměť (2002) a Existuje Bůh? (2004) se dnes již 75letý Miloslav Král zpovídá ze své celoživotní a často paradoxní cesty k pravdě a hodnotí zákonité i nečekané životní události, které vedly k proměně uznávaného teoretického vědce-ateisty, nihilisty a aktivního člena klubu skeptiků Sysifos v hluboce věřícího, či lépe přesvědčeného člověka. Stěžejní podíl na této dramatické transformaci mělo autorovo setkání s vlastním nevědomím a poznání existence božství, pro něž používá jungovský termín numinózum. Tomuto autoiniciačnímu procesu, který měl dvě fáze, i jejich důsledkům je věnována značná pozornost; právě "vědecky" detailní líčení těchto prožitků formou autokauzistiky tvoří důležité čtenářské východisko pro pochopení dřívějších Králových teoretických knih. Velký přínos pro laické čtenáře i odborníky má právě fakt, že autor díky svému hlubinnému zážitku neodděluje vědu od života a vědecká přísnost se zde může - jako málo kdy - sesnoubit z osobní zkušeností a potvrdit její platnost. Tak jako v předchozích Králových publikacích je text prokládán éterickými malbami Zdeňka Hajného, které vyvažují exaktní ráz slov mystickou snivostí umění

Žijeme jakoby v "turbulentní době": Hledá se a stále nenachází viník či příčina dnešní globální civilizační krize. Politici všech zaměření se scházejí na velkých a finančně nákladných světových shromážděních, aby zde nalezli východiska z krize a vrátili náš život do jeho původního předkrizového stavu, do stavu jakéhosi obnoveného "konzumního ráje", na který jsme si ve vyspělých civilizacích zvykli. Měli by si zde asi také položit otázku, o jaké lidské hodnoty se opíral tento náš ztracený ráj. Byl to ráj vyspělé sekulární civilizace, založený do značné míry na sociokulturně pokročilé přírodní vědě. Tento nejstarší segment vědeckého vědění zpochybnil tradiční náboženské vysvětlování lidských hodnot, o něž se opírala celá dřívější lidská historie a naorientoval civilizačně vyspělou společnost ke konzumním sekulárním hodnotám. Autor se již od mládí zabýval myšlenkou, zda má lidský život nějaký smysl. Napsal mnoho publikací na toto téma, které zaujaly širokou veřejnost. Jeho poslední kniha Civilizace a mravnost odráží autorovy nejnovější poznatky, které srozumitelnou formou předkládá čtenářské veřejnosti.