Uznávaný historik českého fotbalu a také na jiných polích osvědčený autor literatury faktu, nositel stále se rozrůstající řady prestižních ocenění, se poprvé zapsal do dějin jednoho z nejslavnějších a nejpopulárnějších českých fotbalových klubů roku 2005 jubilejní publikací Zelenobílé století. Příběh vršovických Klokanů a jejich kouzelného Ďolíčku, kterého byl a je už po tři čtvrtě století očitým svědkem, ho upoutal tak, že se k němu v posledních letech vrátil v nesrovnatelně rozsáhlejší podobě. V první knize této klubové kroniky - vydané roku 2019 a oceněné Mezinárodní cenou Egona Ervína Kische - autor provedl historií zelenobílého klubu od jeho založení v roce 1905 až do roku 1973, kdy se Klokani po tříletém druholigovém exilu vrátili do nejvyšší domácí soutěže a vykročili tak do zatím nejslavnější éry klubu, která vyvrcholila v sezoně 1982/83 dobytím mistrovského titulu a skvělou reprezentací našeho fotbalu v tehdejším Poháru UEFA. O těchto nezapomenutelných úspěších vypráví druhá kniha. Ale nejenom o nich. Stejně jako v životě každého člověka a každého lidského společenství, i v letokruzích Bohemky zákonitě dojde na situace, kdy srdce svírá úzkost z beznaděje. V roce svého stoletého jubilea klub stál na prahu zdánlivě neodvratné katastrofy - a právě tehdy se v nouzi nejvyšší ukázalo, jak skvělé má fanoušky. Také k oněm osudovým dnům, týdnům a měsícům se dopodrobna vrací druhá kniha klubové ságy Bohemka je a bude. Text knihy je doplněn více než 900 fotografiemi, obsahuje všechny soutěžní výsledky Bohemians včetně tabulek a rozsáhlou statistickou přílohu.

Popis není dostupný

Bitva o Stalingrad byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Byla nejen obrovskou opotřebovávací bitvou, ale také psychologickým střetnutím dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Šlo o mnohem víc než o jedno město. Vojáci, kteří se do sebe zuřivě zakousli v hromadách sutin z domů, v nichž ještě nedávno žili lidé, na donekonečna rozrývaných svazích Mamajovy mohyly, v odpadních kanálech, den ode dne chápali víc a víc, co je v sázce. V nepřetržitých srážkách stovek malých úderných skupin narůstala do absolutní hodnoty fyzická i psychická odolnost, iniciativa, odpovědnost a vynalézavost i toho posledního pěšáka. Osud města visel na vlásku. Obránci drželi místy už jen uzoučký proužek břehu, z kterého mohli být smeteni jediným úderem. Do krajnosti vyčerpaní vojáci, trosky původních jednotek, však dál vedli svou svatou válku. Linie bojů byla tisíckrát zalomená čára bez ustání měnící podobu. Nebyly tu dvě fronty a mezi nimi země nikoho - jen trojrozměrný labyrint, ve kterém se úderné skupiny vzájemně napadaly zepředu i zezadu, zprava i zleva, shora i zdola…

Kniha spojuje a zároveň oslavuje dvě letošní kulatá výročí - sto let od založení Československa a půlstoletí existence nejstaršího tuzemského časopisu. Co rok, to příběh z fotbalového prostředí. Nevšedního úkolu se ujali tři zkušení muži - novináři Miloslav Jenšík, Jaroslav Kolář a Václav Tichý, kteří zažili fotbal z různých pozic a mnohé z toho, o čem píší, zažili na vlastní kůži. Co třeba najdete ve stovce příběhů? Jak paní Sedláčková narušila olympiádu v roce 1924 v Paříži, proč fotbalová reprezentace v baráži s Maďarskem v prosinci 1969 střídala při vedení 4:0 minutu před koncem svého brankáře? O Panenkově penaltě z Bělehradu 1976 bylo napsáno vše, ale jak finále a jeho dozvuky po návratu prožil jediný československý fotoreportér Stanislav Tereba, který málem přišel o práci, asi zná málokdo. Jak se Vladimíru Šmicerovi odvděčil kouč Benítez za vítězství Liverpoolu v Lize mistrů? Co zlomového se přihodilo v kabině před zápasem s Řeckem na EURO 2012 v Polsku, že Češi na soupeře "vlítli" a za šest minut dali dvě branky? A samozřejmě mnoho dalších zajímavostí, vždy s doprovodnými fotografiemi. Pokud nebyly z některého roku k "mání" nebo ve špatné kvalitě, tak je plnohodnotně zastoupily originální kresby Petra Urbana a Milana Kounovského.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

V noci z 27. na 28. března 1942 provedly síly Commandos a Royal Navy odvážnou operaci Chariot - nájezd na okupovaný přístav Saint-Nazaire. Cílem nebylo nic menšího než obrovský suchý dok původně postavený pro SS Normandii, předválečný transatlantický parník. Jeho zničením by byly velké německé válečné lodi (zejména Tirpitz) donuceny plout za případnými opravami až do domácích přístavů. Za tuto akci bylo uděleno pět nejvyšších britských vyznamenání za statečnost, Victoria Cross, a osmdesát dalších vyznamenání. Kniha se zabývá nejen přípravami, provedením a výsledky legendární akce, ale také historickými zdroji inspirace pro vytvoření oddílů Commandos, jejich formováním, výcvikem a způsobem boje, který podřídil silné individuality skálopevné soudržnosti týmu.