Kniha Poražení vítězové se zabývá dosud málo zkoumaným obdobím třetího odboje, tedy demokratické rezistence, která od samého počátku byla přesvědčena o zločinnosti komunistického režimu, a tím pádem o nutnosti odporu vůči němu. Autor je přímý účastník tohoto odboje, působil jako agent chodec ve službách CIC. Kriminály a lágry byly nejen zdrojem autentických zkušeností o brutalitě komunismu, ale rovněž příležitostí k řadě cenných kontaktů. Z nich pak Miloslav Čapek vytěžil velkou část svého svědeckého materiálu. Autor však v knize pouze nelíčí příběhy jednotlivých odbojových skupin proti komunistické zvůli, ale snaží se včlenit události, jichž byl svědkem, do širších dobových souvislostí. Nešlo mu jen o autenticitu, ale i o reflexi doby, která svou civilizační destruktivitou nemá obdoby. Oxymóronem vyjádřený název ukazuje, nakolik mohou či spíše nemohou pokládat přímí účastníci třetího odboje naši současnost za výsledek svého (možná marného) boje. Z knihy vyplývá, že každé lidské úsilí je syntézou zbytečnosti a iluzí o opaku a že jediným půvabem zůstává lidská nezdolnost.