Autoři považují nemoc nejen za jev biologický, ale i za nepříznivý jev sociální, jenž vyvstává z nepřiměřené konfrontace s vnějškem. Terapii těžkých a nebezpečných chorob organizují právě proto v souvislostech, které nemají v České republice obdobu. Přímo v klinické praxi stanovují u týchž nemocných každý svou vlastní diagnózu a aplikují dva druhy vzájemně se doplňující léčby. Na jedné straně probíhá klasická diagnostika a terapie v pojetí profesora medicíny, onkologa a přednosty kliniky. Klinický psycholog na straně druhé odhaluje sociální, seberealizační a vztahové problémy pacientů a zasahuje i psychoterapeuticky. Oba specialisté dospívají k překvapujícímu závěru: Výskyt nebezpečných nemocí souvisí významně s předchozími silnými či dlouhotrvajícími stresy, jichž si nemocní povětšinou ani nebývají vědomi. Spolehlivější únik z nemoci se pak odvíjí nejen z aktivního přístupu pacienta ke klasické léčbě, ale i z jeho sociálních, vztahových a emočních korekcí. Strhující publikace o psychosomatické medicíně obsahuje příběhy závažně nemocných, návody k samostatným léčebným aktivitám i svědectví pacientů, kteří si i vlastním přičiněním zachránili život. Zdravým, nemocným i lékařům nabízí četné informace z dosud nevyužívaných terapeutických cest.
