Oblíbený češtinář a vynikající učitel, který ovlivnil několik generací studentů, po celý život schraňoval své texty do lodního kufru. Z jeho pedagogického působení vznikla kniha Cesta do hlubin kantorovy duše (2004, 2016). Nyní, téměř v devadesáti letech, svůj kufr znovu otevřel a vybral z něj vzpomínky na nejzásadnější chvíle svého života. Vrací se ke svému dětství v malé polabské vesničce, popisuje cestu do Prahy za vzděláním a za svým životním snem stát se slavným spisovatelem, navrací se i ke dvěma letům na vojně. Celou knihou se vinou vzpomínky na jeho dvě bývalé manželky a stěžejní část věnuje své současné paní, s níž spoluprožívá radosti i strasti stáří. Chronologický tok vyprávění přerušují dvě intermezza - jedním z nich jsou kratší samizdatové texty odkrývající některé absurdity komunistického režimu, druhé je humorně laděný popis chodu domácnosti jeho dcery Milany a jejích deseti dětí.

Miloš Hoznauer bývá označován za živoucí legendu pražských češtinářů - kantorské povolání si zvolil na maturitním večírku jaksi z recese, ale stalo se mu celoživotním údělem. Dodnes k němu ale má zvláštní vztah. Na jedné straně souhlasí se sloganem "jsem kantor, kdo je míň", ale na druhé straně by ani dnes jinak nevolil. A jak učil? Svou učitelskou práci vždy pojímal jako jedno velké divadelní představení: vstoupil do třídy, opona se rozhrnula a představení mohlo začít. A čím více se ho účastnilo i publikum, tím lépe... Z jeho pedagogického působení vychází i tato kniha. Není jen pouhým sledem nejrůznějších školních historek, včetně autorových vlastních trapasů a pedagogických poklesků, ale i humorně podaným obrazem našeho těžce zkoušeného školství v posledním půlstoletí. A protože jako češtinář a literární historik prožil Hoznauer život spojený s literaturou, najdeme zde i mnohé její proměny v tomto období. Každý čtenář poznal školu na vlastní kůži, muže tedy Hoznauerovy postřehy srovnávat s osobní zkušeností. Možná však leckoho překvapí, co všechno se ve škole dá prožít a že kantorské povolání může být i velmi tvořivé a dobrodružné…

Druhé rozšířené vydání knihy o stárnutí a stáří. Stárnutí a stáří je dvojího druhu. Mysli a těla. Duševní a fyzické. Oba tyto pochody mohou probíhat nezávisle na sobě. Fyzickému stárnutí jakkoliv zabránit nelze. Probíhá s časem, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale probíhá. Duševní stárnutí se v určitém punktu někdy zastaví. To je případ Miloše Hoznauera. Tělo stárlo, ale jeho duch se v tomto těle usadil v době, kdy jako zralý muž získal humorný nadhled nad děním kolem sebe i nad sebou samým. A už tak zůstal. V knize, kterou máte právě v ruce, nestárnoucí duch autora s humorným i satirickým nadhledem komentuje stav člověka po 86 letech bytí. Polemikou s odborníky, vtipným veršem, humorným vzpomínáním. Mladí se pobaví a neuvěří, starší se s humorem dozví, co je čeká, staří se s chutí zasmějí sami sobě. Kniha pro všechny. Kniha, kterou máte právě v ruce, Vás nezklame. Texty a básně doprovází 25 fotografií známého pražského fotografa, držitele Hlavní ceny Czech Press Photo a Europress Photo Jaroslava Kučery. V druhém rozšířeném vydání přibyly dvě nové básně a esej Na začátku cesty, která je vzpomínkou na dětství a mládí v rodné vesničce. Dále jsme zařadili dvoustranu fotografií Miloše Hoznauera z rodinného archivu, kde např. uvidíte jeho tři svatební fotografie s různými manželkami nebo fotografie z jeho působení jako gymnasijního profesora.

Popis není dostupný

Popis není dostupný