Nejen podle starých adresářů a telefonních seznamů sleduje autor, jak měnily ulice jména či které ulice zanikly, kde bývaly pošty, kde čekávaly na zákazníky drožky, omnibusy a tramvaje. Také kde se nacházela a jak se jmenovala všechna olomoucká kasárna. Dočteme se o proměnách zemských, okresních, krajských a jiných úřadů, o tom, jak se obnovovala univerzita, kde byly věznice, nemocnice a fary. Dalšími tématy jsou zábava, kultura, volný čas: noviny, nakladatelství, knihkupectví, knihovny, muzea, hřiště a stadiony, koupaliště a plovárny, letiště, dostihy a mnoho jiného. Dočteme se také, že i barokní olomoucké kašny se stěhovaly z místa na místo. Nové vydání úspěšné knihy Ztracené adresy z roku 2007, které autor rozšířil o novou kapitolu. Na 100 částečně nových a dosud neznámých fotografií, reprodukcí a mapek z historie města.

Autor volně navazuje na řadu svých úspěšných publikací o olomoucké historii, zejména na knihu Olomoucké vycházky. Tentokrát se budeme procházet kolem tzv. ochranného pásma městské památkové rezervace a připomínat budovy, podniky, komunikace, které zde bývaly a už nejsou anebo se výrazně proměnily, a zejména na známé a zajímavé osobnosti, s nimiž jsou jednotlivá místa spjata.

Zdaleka ne všechny velkolepé plány rozmachu města po zrušení pevnosti se uskutečnily. Některá témata: Jak vznikla Úřední čtvrť - Než se Nové Lazce staly Letnou - Olomouc znovu opevněná - Kde všude tekla Morava - Pivovary, sladovny, mlýny a solné mlýny - Věhlas, který přijel po kolejích - Nedosněné podnikatelské sny - Lidé, o kterých se mluvilo - Komu patří Fischerova ulice? -První kavárny - Úsvit olomouckých kin.

Přelom 20. a 21. století znamenal pro Olomouc i přelom v literatuře o historii města. Knihy Vzpomínky na starou Olomouc a na ni volně navazující Paměť olomouckých předměstí dokázaly, že o minulosti lze psát hluboce zasvěceně a přitom srozumitelně a čtivě. Obě díla vyvolala mimořádný ohlas u čtenářů i odborníků a inspirovala řadu dalších podobných publikací. Dnes už jsou obě knihy nedostupné. Čtenáři je dostávají v tomto svazku poprvé společně, navíc opravené a aktualizované. Milan Tichák (1933) je historik a popularizátor novodobých olomouckých dějin, autor řady úspěšných knih Vzpomínky na starou Olomouc (1997), Paměť olomouckých předměstí (2000), Příběhy olomouckých pomníků (2002), Když padly hradby (2005), Ztracené adresy (2007), Lexikon olomouckých ulic, Olomouc rodu ženského (obě 2009) a Olomouc z nadhledu (2011).

Autor pohlíží do historie města tentokrát skrze pomníky a pamětní desky v ulicích upomínající na významné osobnosti i dějinné události, ale rovněž o náhrobky na všech zdejších hřbitovech. Pomníky a pamětní desky autor popisuje od nejstarších, zachovaných již od středověku (také však těch, které již zmizely), až po nejnovější pamětní kameny (Stolpersteine). Nejde však jen o popis a výčet předmětů, ale především o objasnění historických, společenských či politických okolností, za kterých vznikaly (i proč zanikaly). To vše v literární čtivé formě, na jakou jsou čtenáři Tichákových knih zvyklí. Knihu doprovází na 170 fotografií, k nalezení konkrétních náhrobků pomáhá plánek neředínského hřbitova..

Nová kniha Milana Ticháka se od jeho předchozích úspěšných publikací poněkud odlišuje. Nepojednává o městě a jeho často zapomenutých historických osudech tematicky, nýbrž místopisně. Je neobvyklým knižním průvodcem pro ty, kteří chtějí vědět víc, než v běžném bedekru najdou: o osudech významných osob spjatých s danou lokalitou i o neznámých událostech, jež se v těchto místech kdysi odehrály. Třináct pomyslných vlastivědných exkurzí je vlastně podrobněji rozvedenou rekonstrukcí hojně navštěvovaných vycházek skutečných, které autor již řadu let v Olomouci uvádí v rámci Vlastivědné společnosti muzejní.

Popis není dostupný

Publikace o olomoucké historii. Inspirována je nedávno objevenými leteckými fotografiemi města z 20. let minulého století. S ohledem na jednotlivé lidské osudy, ale i kontext evropských dějin se věnuje zejména urbanistickému vývoji města v 19. a 20. století - nové mosty, nové ulice, ulice zaniklé, významná stromořadí, první vodovod, plynárna, veřejné osvětlení aj.

Stále se vrací otázka správnosti gramatického rodu u místního jména Olomouc - tedy jestli se má skloňovat v ženském rodě podle vzoru píseň, nebo v maskulinu jako například meč nebo stroj - nás nepochybně napadne hned po přečtení titulu této knížky. Čtení na následujících stránkách však nebude obhajobou toho či onoho názoru. Mělo by jít pouze o doklady, že ženský živel byl v různých formách spojen s Olomoucí (nebo Olomoucem) nejen v gramatickém rodě, ale i jinak. Také daleko víc, než mu dosud historie přiznávala. Milan Tichák (1933) je historik a populizátor novodobých olomouckých dějin, autor úspěšných knih Vzpomínky na starou Olomouc (1977), Paměť olomouckých předměstí (2000), Příběhy olomouckých pomníků (2002), Když padly hradby (2005) a Ztracené adresy (2007). V roce 2009 vyšel Lexikon Olomouckých ulic.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Rachel Morgan

V románu Mrtvá čarodějka přichází Kim Harrison představuje alternativní Zemi, v níž je lidstvo zdecimované virovou epidemií. To umožní vystoupit z odvěké ilegality inderlanďanům, nadpřirozeným bytostem typu upírů, vlkodlaků, skřítků a dalších. Lidé jsou v menšině, proto se s těmito bytostmi musí naučit koexistovat, což s sebou nese mnohé problémy. Hlavní hrdinka příběhu, mladá čarodějka Rachel Morganová, pracuje jako vyšetřovatelka Inderlandské bezpečnostní agentury (IBA), jejímž úkolem je potírání zločinů spáchaných inderlanďany. I když má výsledky, je svými nadřízenými přehlížena a dostává jen podřadné případy. Proto není se svou prací příliš spokojená a uvažuje o odchodu z agentury. Jenže v IBA zaměstnanci výpovědí nedávají… Rachel to přesto zkusí a spolu s upírkou Ivy a skřítkem Jenksem založí vlastní soukromou agenturu. To však IBA odmítá tolerovat a na čarodějčinu hlavu je vypsaná odměna. Z Rachel se stává živý terč a její šance na přežití jsou minimální. Je z ní vlastně mrtvá čarodějka…

V románu Mrtvá čarodějka přichází Kim Harrison představuje alternativní Zemi, v níž je lidstvo zdecimované virovou epidemií. To umožní vystoupit z odvěké ilegality inderlanďanům, nadpřirozeným bytostem typu upírů, vlkodlaků, skřítků a dalších. Lidé jsou v menšině, proto se s těmito bytostmi musí naučit koexistovat, což s sebou nese mnohé problémy. Hlavní hrdinka příběhu, mladá čarodějka Rachel Morganová, pracuje jako vyšetřovatelka Inderlandské bezpečnostní agentury (IBA), jejímž úkolem je potírání zločinů spáchaných inderlanďany. I když má výsledky, je svými nadřízenými přehlížena a dostává jen podřadné případy. Proto není se svou prací příliš spokojená a uvažuje o odchodu z agentury. Jenže v IBA zaměstnanci výpovědí nedávají… Rachel to přesto zkusí a spolu s upírkou Ivy a skřítkem Jenksem založí vlastní soukromou agenturu. To však IBA odmítá tolerovat a na čarodějčinu hlavu je vypsaná odměna. Z Rachel se stává živý terč a její šance na přežití jsou minimální. Je z ní vlastně mrtvá čarodějka…