Milí čtenáři, knížka, jak už její podtitul napovídá, navazuje na knihu Velký erbovník a na úspěšný 1. dodatek 700 erbů téměř zapomenutých šlechtických rodů. V zápavě dalších a dalších šlechtických erbů, které se mi v počtu více jak 14 tisíc podařilo získat, jsem se téměř utopil. Nedá mi, abych se s Vámi o tu krásu nepodělil. Toto ohromné množství jsem zredukoval na erby rodů či jednotlivců, ke kterým byla v pramenech dohledatelná alespoň stručná data. Výběr upřednostňuje rody, jejichž jednotlivci něčím v zemích Koruny české vynikli (vědci, průmyslníci, umělci), nebo kteří tu zanechali stopu v podobě svých sídel. Největší skupinu zde předkládaných nobilitovaných osob tvoří císařští důstojníci, kteří své erby získali za hrdinné vojenské činy či za dlouholetou službu v c.k. armádě. V neposlední řadě kniha zmiňuje slavné historické osobnosti šlechtického původu, jejichž osudy byly alespoň krátce spojeny se zeměmi Koruny české. V bohatě ilustrované knize jsou vedle sebe abecedně řazeny dva druhy hesel. Pod ornamentální linkou nalezneme zcela nové rody, které nefigurují ve Velkém erbovníku. Pod obyčejnou linkou jsou uvedeny zbývající rody, u kterých došlo k určitému doplnění, upřesnění či opravě oproti původnímu textu či vyobrazení ve Velkém erbovníku. Zatímco Velký erbovník představuje především významné staré české i cizí rody, v obou dodatcích se setkáme spíše s rody novodobými, z nichž mnohé byly nobilitovány v 19. a 20. století.

Série: Erbovní mapa hradů, zámků a tvrzí v Čech

Jihovýchodní hranice Moravy čelila odnepaměti neustálému ohrožení cizími nájezdníky. V těchto končinách byly proto již od raného středověku budovány strážní stanice, které se v průběhu dalších staletí proměnily v opevněná města s hrady. Příhodné jméno města Strážnice plně vyjadřuje jeho historický vznik. Kromě Tatarů a Turků pamatuje tento kraj také vpády uherské. Podle jihovýchodního souseda dostala své přívlastky známá moravská města Hradiště, Ostroh a Brod. Za svůj vznik vděčí králi Přemyslu Otakarovi II., který ve 2. polovině 13. století systematicky budoval soustavu královských měst s hrady, jež chránily zemskou hranici a přechody obchodních cest přes řeku Moravu. Mezi nejstarší a nejznámější moravské hrady patří Buchlov, jenž se majestátně vypíná na předsunutém kopci pohoří Chřiby. Až do 16. století byl zeměpanským majetkem a jeho zachovalé detaily svědčí o souvislosti s románskou stavbou nedalekého kláštera Velehradu. Nedaleký hrad Cimburk se zachoval pouze jako romantická zřícenina. Renesance je v tomto kraji mimo jiné zastoupena stavbou raně renesančního zámku Nové Zámky se vzácnou střešní atikou. K dalším renesančním skvostům patří zámek v Bučovicích, který ukrývá nejstarší zámecké arkádové nádvoří na Moravě. Barokní sloh v této oblasti reprezentuje monumentální zámek ve Slavkově, který vděčí za svůj vznik moravské větvi rodu Kouniců. K významným barokním zámkům patří též pozoruhodný zámek v Buchlovicích, nebo úhledný zámek Milovice postavený v místech staršího sídla hraběcím uherským rodem Serenyi. Pseudogotický zámek v Novém Světlově byl upraven na luxusní hotel. Horší osud stihl zámecké stavby ve dvou významných moravských městech. Ve starobylé Břeclavi stával přemyslovský hrad, přestavěný pány ze Žerotína na renesanční zámek a upravený Lichtensteiny v 19. století v duchu romantizmu. Konec romantiky nastal po roce 1945, kdy se tu ubytovala čs. armáda. Díky zanedbané údržbě se zámek po několika desetiletích proměnil ve zříceninu. Renesanční zámek v Hodoníně byl v roce 1793 přebudován na tabákovou továrnu. Jeho poslední zbytky zanikly po roce 1814. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Erbovní mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Série: Erbovní mapa hradů, zámků a tvrzí v Čech

Seriál "Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách" se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady - Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. "železné opony" nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice - hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky.

Série: Erbovní mapa hradů, zámků a tvrzí v Čech

Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím v mapovaném území po několik generací, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo mají jeho jméno ve svém přídomku. Předchozích šestnáct dílů "Erbovní mapy" pokrylo celé Čechy. Protože byly čtenáři dobře přijaty, rozhodl se autor ve svém projektu pokračovat. V sedmnáctém dílu tedy překročíme zemskou hranici a staneme v kraji, jemuž v azurové modři vládne stříbro - červeně kostkovaná orlice. Autor Milan Mysliveček před námi rozvinul mapu jihozápadního kouta Moravy jako goblén, posetý pestrou směsicí znaků a erbů, symbolů cti mocných velmožů a bohatých měst, ale i drobných, pozapomenutých zemánků a poddanských městeček. To všechno je naše dědictví a je dobré, že nám to grafik a osvědčený znalec heraldiky připomíná.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice.

Smyslem této knihy je zmapovat českou krajinu a najít v ní stopy historie, které, ač sotva znatelné, jsou nám blízké, ovlivňují naši současnost a působí na naši duši...

Jedenáctý svazek Místopisného obrázkového atlasu mapuje území severovýchodu Moravy a Slezska.

Desátý svazek Místopisného obrázkového atlasu mapuje území jihovýchodní Moravy.

Popis není dostupný

Kniha popisuje kraj od Horácka, přes Znojmo,Bítov, Ivančice, Hrušovany po Moravské Budějovice. Osmý díl místopisné práce. Kniha je doplněna bohatým dobovým ilustračním materiálem.

Třetí díl obrázkového místopisu je věnován jihozápadním Čechám a Šumavě. Autor zvolil úsek od Boru u Tachova po Příbram, Strakonice, Prachatice, Volary, Vyšší Brod, Sušici, Železnou Rudu, Klatovy a Domažlice. Jako v přechozích dílech uvádí nejprve schématické barevné mapky jednotlivých oblastí s vyznačenými památkami a pak již následuje text spolu s množstvím starých obrázků, perokreseb, a fotografií - což vše dokmnetuje dřívější tvářnost kraje. Také úryvky z literatury, různé citáty, pověsti a legendy oživují text a vcelku přinášejí čtenáři velice příjemný zážitek.

Popis není dostupný

Půvabný místopis Čech zahrnuje ve 2. díle oblast západních Čech a českého severozápadu (Plzeňsko, Chomutovsko, Krušné hory, Žatecko...). Spolu s reprinty starých ilustrací, erbů a dokumentů předkládá autor veřejnosti místopis široké oblasti českého západu a severozápadu s cílem všímat si kromě všeobecně známých míst i opomíjených oblastí či jednotlivostí, které stojí neprávem stranou zájmu. Svým zaměřením se jedná o dílo všeobecně kulturně-osvětové, poskytující poučení, zábavu i potěšení.

Šestý díl obrazového místopisu je věnovaný oblasti severovýchodních Čech, Krkonoš a Orlických hor. Popisovaný kraj je vymezen městy: Vrchlabí, Broumov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Jičín, Jilemnice a Trutnov; zároveň oblast zahrnuje hraniční pohoří - od našich nevyšších hor, Krkonoš, až po Kralický Sněžník. Ve vnitrozemí kraje je nejvýznamnější Jičínská pahorkatina a všeobecně známý Český ráj. Ve východní části se rozkládá - řečeno autorovými slovy - "podivuhodné Broumovsko" se stěnami Adršpašských a Teplických skal. Centrem je pak Hradec Králové - bývalé věnné město českých královen. Text je doplněn mnoha kresbami a fotografiemi, barevnými mapkami jednotlivých částí oblasti a městskými i šlechtickými erby.

Půvabný místopis Čech zahrnuje ve 2. díle oblast západních Čech a českého severozápadu (Plzeňsko, Chomutovsko, Krušné hory, Žatecko...). Spolu s reprinty starých ilustrací, erbů a dokumentů předkládá autor veřejnosti místopis široké oblasti českého západu a severozápadu s cílem všímat si kromě všeobecně známých míst i opomíjených oblastí či jednotlivostí, které stojí neprávem stranou zájmu. Svým zaměřením se jedná o dílo všeobecně kulturně-osvětové, poskytující poučení, zábavu i potěšení.

Kniha "Místopisný obrázkový atlas aneb Krasohled český 5.". Autorem je Mysliveček Milan. Obsahuje 128 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Chvojkovo nakladatelství" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Série: Místopisný obrázkový atlas aneb Krasohled český

Čtvrtý díl obrázkového místopisu je věnován jižním Čechám. Autor popisuje úsek od Písku, Bechyně a Tábora až k Pelhřimovu, dále Vodňany, Týn nad Vltavou, Třeboňsko, Jindřichohradecko, Český Krumlov, Budějovicko, Nové Hrady a kraj až k Rožmberku. Kniha má stejné uspořádání jako předchozí díly - nejdříve barevné schématické mapky jednotlivých oblastí kraje i s vyznačenými památkami a pak již následuje vlatní text doplněný množstvím starých obrázků, nákresů, kreseb, fotografií i vyobrazení městských a šlechtických erbů. Popis je velice podrobný, doplněný ještě různými citáty, místními pověstmi a legendami - což vše dotváří celkový nostalgický půvab knihy.

Popis není dostupný

Kniha "Panoptikum symbolů, značek a znamení" spadá do žánru Dějiny. Autorem je Mysliveček Milan. Obsahuje 280 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Chvojkovo nakladatelství" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.

Kniha "Místopisný obrázkový atlas aneb Krasohled český 1.". Autorem je Mysliveček Milan. Kniha je vázaná. Obsahuje 112 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Žirafa" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.

Theodore Sturgeon je autor, na kterého svět už povětšinou zapomenul, ale pro spoustu čtenářů zůstane stále tím jedinečným a nezapomenutelným vypravěčem, jakým byl v dobách své největší slávy. Důvodem může být řada kratších prací, klenotů žánru, a nebo jeden drobný román se jménem Snící drahokamy. Příběh malého chlapce v bizarním cirkusovém prostředí zkoumá téma lidskosti, která nemusí mít nic společného s člověkem, ale skrývat se může i na nečekaných místech. Fantastickým motivem jsou zde zvláštní kameny, svým způsobem živoucí a snící. Ačkoli jde o románovou prvotinu, o autorské nezkušenosti nelze mluvit. Naopak, román je vrcholným dílem Velmistra žánru, jenž svým osobitým poetickým pohledem na svět upoutal již tisíce čtenářů.

Jihovýchodní hranice Moravy čelila odnepaměti neustálému ohrožení cizími nájezdníky. V těchto končinách byly proto již od raného středověku budovány strážní stanice, které se v průběhu dalších staletí proměnily v opevněná města s hrady. Příhodné jméno města Strážnice plně vyjadřuje jeho historický vznik. Kromě Tatarů a Turků pamatuje tento kraj také vpády uherské. Podle jihovýchodního souseda dostala své přívlastky známá moravská města Hradiště, Ostroh a Brod. Za svůj vznik vděčí králi Přemyslu Otakarovi II., který ve 2. polovině 13. století systematicky budoval soustavu královských měst s hrady, jež chránily zemskou hranici a přechody obchodních cest přes řeku Moravu. Mezi nejstarší a nejznámější moravské hrady patří Buchlov, jenž se majestátně vypíná na předsunutém kopci pohoří Chřiby. Až do 16. století byl zeměpanským majetkem a jeho zachovalé detaily svědčí o souvislosti s románskou stavbou nedalekého kláštera Velehradu. Nedaleký hrad Cimburk se zachoval pouze jako romantická zřícenina. Renesance je v tomto kraji mimo jiné zastoupena stavbou raně renesančního zámku Nové Zámky se vzácnou střešní atikou. K dalším renesančním skvostům patří zámek v Bučovicích, který ukrývá nejstarší zámecké arkádové nádvoří na Moravě. Barokní sloh v této oblasti reprezentuje monumentální zámek ve Slavkově, který vděčí za svůj vznik moravské větvi rodu Kouniců. K významným barokním zámkům patří též pozoruhodný zámek v Buchlovicích, nebo úhledný zámek Milovice postavený v místech staršího sídla hraběcím uherským rodem Serenyi. Pseudogotický zámek v Novém Světlově byl upraven na luxusní hotel. Horší osud stihl zámecké stavby ve dvou významných moravských městech. Ve starobylé Břeclavi stával přemyslovský hrad, přestavěný pány ze Žerotína na renesanční zámek a upravený Lichtensteiny v 19. století v duchu romantizmu. Konec romantiky nastal po roce 1945, kdy se tu ubytovala čs. armáda. Díky zanedbané údržbě se zámek po několika desetiletích proměnil ve zříceninu. Renesanční zámek v Hodoníně byl v roce 1793 přebudován na tabákovou továrnu. Jeho poslední zbytky zanikly po roce 1814. Dalo by se tak pokračovat v představování dalších jednotlivých hradů a zámků zmíněných v této knize. Erbovní mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Seriál "Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách" se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady - Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. "železné opony" nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice - hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů. Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky.

Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím v mapovaném území po několik generací, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo mají jeho jméno ve svém přídomku. Předchozích šestnáct dílů "Erbovní mapy" pokrylo celé Čechy. Protože byly čtenáři dobře přijaty, rozhodl se autor ve svém projektu pokračovat. V sedmnáctém dílu tedy překročíme zemskou hranici a staneme v kraji, jemuž v azurové modři vládne stříbro - červeně kostkovaná orlice. Autor Milan Mysliveček před námi rozvinul mapu jihozápadního kouta Moravy jako goblén, posetý pestrou směsicí znaků a erbů, symbolů cti mocných velmožů a bohatých měst, ale i drobných, pozapomenutých zemánků a poddanských městeček. To všechno je naše dědictví a je dobré, že nám to grafik a osvědčený znalec heraldiky připomíná.

Čtvrtý díl obrázkového místopisu je věnován jižním Čechám. Autor popisuje úsek od Písku, Bechyně a Tábora až k Pelhřimovu, dále Vodňany, Týn nad Vltavou, Třeboňsko, Jindřichohradecko, Český Krumlov, Budějovicko, Nové Hrady a kraj až k Rožmberku. Kniha má stejné uspořádání jako předchozí díly - nejdříve barevné schématické mapky jednotlivých oblastí kraje i s vyznačenými památkami a pak již následuje vlatní text doplněný množstvím starých obrázků, nákresů, kreseb, fotografií i vyobrazení městských a šlechtických erbů. Popis je velice podrobný, doplněný ještě různými citáty, místními pověstmi a legendami - což vše dotváří celkový nostalgický půvab knihy.