MILAN HODÍK (1933) a PAVEL LANDA (1936) po dvoudílné Encyklopedii pro milovníky Švejka (Academia, Praha 1998, 1999), Vojenské kuchařce, totiž Kuchařské knize c. a k. vojska (spolu s Petrem Havlem, Naše vojsko, Praha 2004) a publikaci Švejk – fikce a fakta (Naše vojsko, Praha 2006) přicházejí se studií o mobilních prostředcích sloužících k přepravě vojenských osob v době zhruba ohraničené životopisnými daty Františka Josefa I. (1830–1916). Snažili se najít a popsat nejrůznější překážky, terénní i společenské, v nejednom případě až groteskní, které stály v cestě nasazování nových dopravních vymožeností do služeb vojska, tedy okolnostem, které historici leckdy opomíjejí. Nebo je pokládají za nevýznamné.
