Popis není dostupný

Publikace přináší přehled středoškolského dějepisu “v kostce”, tedy stručně a přehledně. Obsahuje výklad obecných i českých dějin období pravěku, starověku, středověku a novověku s důrazem na katalog požadavků k maturitní zkoušce. Publikace obsahuje základní poznatky z politických i mezinárodních dějin, témata z dějin myšlení, kultury či ekonomiky. Nechybí ukázky písemných pramenů, mapy a grafy či soubory otázek k zopakování vybraného tématu.

Publikace přináší přehled středoškolského dějepisu “v kostce”, tedy stručně a přehledně. Obsahuje výklad obecných i českých novodobých a soudobých dějin s důrazem na katalog požadavků k maturitní zkoušce. Publikace obsahuje základní poznatky z politických i mezinárodních dějin, témata z dějin myšlení, kultury či ekonomiky. Nechybí ukázky písemných pramenů, mapy a grafy či soubory otázek k zopakování vybraného tématu.

V září 1943 odjely z Terezína na východ dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí a byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde „směli” živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popravu bez rozsudku. Jednání nacistů s českými Židy v Osvětimi vyvolávalo otazníky. K čemu měl tábor sloužit? Měl představovat jakési alibi pro správu osvětimské „továrny na smrt? Chtěli nacisté sehrát nové divadlo pro zástupce Červeného kříže, jak se jim podařilo v Terezíně? Jaký mu byl vyměřen čas a co rozhodlo o jejich existenci? Kdy a proč se esesáci rozhodli „rodinný tábor” likvidovat?Na mnohé se snaží kniha Čekání na smrt odpovědět líčením každodenních poměrů mezi vězni, pro které využívá i svědectví přeživších, i forem odporu v Osvětimi, do nichž byli zasvěceni „terezínští vězni”. Tragický příběh měl svůj počátek už v politice vůči Židům, jež se uplatňovala v protektorátu, v nacistických plánech na „konečné řešení” židovské otázky. Vyústil v hromadném vraždění v noci z 8. na 9. březen a od 8. do 10. července roku 1944. Ze 17 500 vězňů „rodinného tábora” přežilo necelých třináct stovek.

Někdy jsou označováni za poslední české dekadenty, v mládí se toužili stát uznávanými básníky. Na veřejnosti se prezentovali jako aristokrati ducha a nekompromisní kritici měšťácké morálky. S oblibou přemítali o podstatě ženství, aby hned několik žen fatálně zklamali. Řeč je o Jarmilu Krecarovi (1884–1959) a tajemně zmizelém Arthuru Breiském (1885–1910?). Jaký byl jejich životní příběh v kontextu kulturních dějin první poloviny 20. století? Co se skrývalo za nejrůznějšími mystifikacemi a sexuálními skandály, které se kolem nich vynořily? Skutečností zůstává, že i na dekadenty měli oba muži poněkud divoký osud…

Tisova vláda Slovenské republiky předala 60 tisíc svých židovských občanů k likvidaci do vyhlazovacích táborů. Na Slovensku přesto zůstalo přibližně 20 tisíc Židů, kteří v nerovnoprávném postavení a s viditelným cejchem ponížení očekávali, co se s nimi stane. Budou i oni posláni v dobytčích vagónech do děsuplného neznáma? Mnozí se ocitli nejen v pozici štvané zvěře, ale vstupem do úkrytu se rovněž dostali do přímé závislosti na těch, kteří jim dočasný nový "domov" poskytli. Děj knihy, která se svou strukturou nachází na pomezí historické beletrie a literatury faktu, představuje doposud poněkud opomíjenou stránku holocaustu. Je nevšedním historickým zamyšlením o časech druhé světové války na území bývalého Československa a zároveň představením příběhů vzpomínajících pamětníků, kteří se o prožitých skutečnostech rozhodli veřejně hovořit až v době relativně nedávné. Dny strachu nejsou jen dílem o štěstí v neštěstí, které postihlo řadu rodin v éře Slovenského státu, ale také textem, který nás může vést k zamyšlení nad schopnostmi jednotlivce a společnosti seznamovat se a vyrovnávat se s historickou pamětí. Dokázali bychom i dnes pomoci ostrakizovaným bytostem? Byli bychom schopni psancům nabídnout bezpečné útočiště? Kolik z nás by v této situaci riskovalo vlastní život? Nehrál by svou klíčovou roli pro naplnění pomoci bezbranným lidem pouhý profit? Neselhali by nakonec někteří "zachránci" pod vlivem zvyšujícího se tlaku? Dny strachu spatřují světlo světa v době, kdy poslední příslušníci z generace přímých svědků nacistické genocidy navždy odcházejí… O autorovi: Mgr. Milan Hes, Ph.D. (1976) Je absolventem oborů dějepis a základy humanitní vzdělanosti na UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2012 na FF UK obhájil disertační práci na téma "Didaktické aspekty historické paměti holocaustu" a absolvoval tak znovu obnovený obor didaktika dějepisu. Vyučuje na gymnáziu v Praze 4. Badatelsky se zabývá především regionálními dějinami Kladenska a Slánska v 19. a 20. století, problematikou holocaustu, vzájemným vztahem fenoménů dějin a paměti a také didaktikou dějepisu. Je spoluautorem kolektivní monografie "Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení" (1999). Od roku 2005 pravidelně publikuje v odborných a populárně naučných časopisech. V roce 2012 vydal v nakladatelství Epocha publikaci "Čekání na smrt", pojednávající o rodinném táboře českých Židů v Osvětimi. Pro stejné nakladatelství připravil v roce 2013 k vydání knihu "Promluvili o zlu" (Holocaust mezi dějinami a pamětí).

Kniha je rozdělena na dvě části období před nástupem do školy a období prvních měsíců ve škole. V první části naleznete pojmy, s kterými by se vaše dítě mělo seznámit, a cviky na uvolnění ruky. Druhá část slouží k zopakování a upevnění probraného učiva.

V září 1943 odjely z Terezína na východ dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí a byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde "směli" živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popravu bez rozsudku. Jednání nacistů s českými Židy v Osvětimi vyvolávalo otazníky. K čemu měl tábor sloužit? Měl představovat jakési alibi pro správu osvětimské "továrny na smrt? Chtěli nacisté sehrát nové divadlo pro zástupce Červeného kříže, jak se jim podařilo v Terezíně? Jaký mu byl vyměřen čas a co rozhodlo o jejich existenci? Kdy a proč se esesáci rozhodli "rodinný tábor" likvidovat? Na mnohé se snaží kniha Čekání na smrt odpovědět líčením každodenních poměrů mezi vězni, pro které využívá i svědectví přeživších, i forem odporu v Osvětimi, do nichž byli zasvěceni "terezínští vězni". Tragický příběh měl svůj počátek už v politice vůči Židům, jež se uplatňovala v protektorátu, v nacistických plánech na "konečné řešení" židovské otázky. Vyústil v hromadném vraždění v noci z 8. na 9. březen a od 8. do 10. července roku 1944. Ze 17 500 vězňů "rodinného tábora" přežilo necelých třináct stovek.