Kolektiv autorů sestávající ze sociologů, filosofů, historiků a politologů v knize zkoumá vztahy mezi náboženstvím a politikou z rozmanitých teoretických, metodologických a disciplinárních hledisek. V teoreticky zaměřených kapitolách pojednávají J. Sokol, J. P. Arnason a J. Homolka o složitých souvislostech vztahů mezi náboženstvím a modernitou a pokaždé z jiného zorného úhlu téma začleňují do širších perspektiv antropologických, filosofických a historicko-sociologických. M. Šimsa, P. Barša a M. Hanyš se dotýkají aktuálních diskuzí o nábožensko-politických vztazích a pojednávají o problematice islámu a demokracie, roli náboženství v liberálně-demokratickém diskursu a vztahu mezi monoteismem a násilím. Kapitoly psané P. Kratochvílem, T. Doležalem, Z. R. Nešporem, K. Černým a M. Jaluškou analyzují vybrané historické i současné případy nábožensko-politických konfigurací (EU, česká společnost, arabské jaro, středověká Galicie) a na konkrétním materiálu ukazují jejich rozmanitost a dynamičnost.

Friedrich Nietzsche je myslitel, který polarizuje a cíleně vyhledává konfrontaci. Volba jeho protivníků může povědět něco podstatného o něm samém a o cestách jeho myšlení. Na konkrétních příkladech jeho filosofického nepřátelství s Arthurem Schopenhauerem, Immanuelem Kantem, Sókratem, Jean--Jacques Rousseauem, Charlesem Darwinem, Ježíšem a apoštolem Pavlem se může ukázat nejen specifičnost Nietzscheho díla, ale i míra jeho částečné závislosti na nepřátelích, kteří jako stín Nietzscheho doprovázejí. Obsahově se v případě Nietzscheho konfrontací s uvedenými diskutuje pojetí řeči, jejího původu a její metaforičnosti, dále souvislost morálky a strachu, morálky a soucitu, pak též ustavení hodnoty tradičních západních hodnot, konečně původ a důvody specifické religiozity a mocenské ambice skrývající se konkrétně v křesťanském náboženství, jak ho Nietzsche genealogicky analyzuje v konfrontaci s jeho dvěma nejdůležitějšími postavami, Ježíšem Kristem a svatým Pavlem. Historicky pojaté studie, jež objevným způsobem zpracovávají z velké části doposud netematizované motivy a souvislosti Nietzscheho díla, jsou určeny nejen zájemcům z řad historiků filosofie, ale též theologům, estetikům, lingvistům a literárním vědcům, neboť Nietzscheho myšlení je pokaždé spojeno s promyšlenými literárními strategiemi, které se situačně proměňují s ohledem na zvoleného nepřítele.

Je apoštol Pavel zakladatelem politického univerzalismu? Nebo spíše antipolitického mesianismu? Nebo snad zakladatelem nového univerzálního společenství lásky, jež mělo nahradit římské impérium? To jsou překvapivě témata, jimiž se zabývají někteří soudobí filosofové. Od interpretací Jacoba Taubese přes Alaina Badioua, Giorgio Agambena po Slavoje Žižka je Pavel čten převážně politicky. Kniha čtenáře uvádí do tohoto soudobého politicko--filosofického čtení Pavlových listů, které však představuje kriticky a v kontextu soudobé historiografie a biblistiky. Ve druhé části knihy je pak představena autorova vlastní interpretace Pavlovy politické teologie, jež z textů Agambena nebo Taubese sice volně vychází, ale dochází k odlišným důrazům a závěrům.