Nová řadová sbírka oceňovaného básníka. Soubor uvozený větami z díla A. P. Čechova: "Umět v tomhle městě tři jazyky, to je zbytečný přepych. Dokonce ani přepych ne, ale cosi zbytečného navíc, něco jako šestý prst. " Dílo básnické zralosti oddávající se svobodě, tajemství a melancholii snu. Jako stíny do něj proniká vědomí konce, environmentální žal, vzpomínky i smíření, zakoušené ponejvíce na cestách. Lze v tom všem najít nějaké světlo? Nějaký smysl, pochopení toho, k čemu je naše bytí? Krásně namáhavá marnost, jako bychom objevovali tajemný účel onoho šestého prstu.

Milan Děžinský (nar. 1974) je ceněný básník a překladatel střední generace; za svou poslední sbírku Obcházení ostrova (2017) získal Magnesii Literu za poezii. Nyní přichází s netypickou novinkou, sbírkou dle vlastních slov "stvořenou z radosti i piety", a dále pokračuje: "Při četbě těch skvělých básníků z první půle dvacátého století být uhranut a vlečen rytmem a melodií, kterým už dávno odzvonilo. Psát anachronické básně a vědět, že patří do jiného století, a přitom je nedokázat oslyšet. Nechat se inspirovat a z názvuků tvořit ohlasové básně, ba si i radostně a beztrestně plagiovat. Pustit si, pustit si svou bláznivou volnoběžku."

I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési "štíty proti prázdnotě". Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení. "Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech", píše Děžinský.

Verše páté sbírky básníka a překladatele z angličtiny Milana Děžinského (nar. 1974) představují autora v čase, kdy "jest život náš v půli se svou poutí". Děžinský si je dobře vědom toho, že schopnost psát zůstává sice nezbytným předpokladem tvorby, ale daleko podstatnější je pro básníka schopnost uvidět. K tomuto daru a jeho rozvíjení se po léta staví velmi odpovědně, navíc v čilé komunikaci s náročným kontextem anglo-americké poezie. Zřejmě i proto je Milan Děžinský jedním z mála českých básníků, kteří ve svém psaní dokáží myslet a zároveň se stále pohybovat na výsostném území poezie. Jeho Tajný život je silným souborem, sledem okamžiků znehybněných v prudkém světle náhlých a ne vždy radostných poznání. "Ta myšlenka, že nějaký tajný život opravdu existuje, / je notně děsivá. Stíny by se oblékly na noc / a vyrazily do deště. Zatímco spáči zažívají sen, / vykradou se k lampám pod kabáty úplně nahé. / Snad ale je to součástí plánu - / všechny ty zastírací manévry, povinnosti, omámení a sex, / neboť tajný život se může odehrávat i za bodajícího světla..."

Popis není dostupný