Kronika gymnázia Minerva zachycuje první takřka půlstoletí (1890-1936) existence střední školy, jejíž založení představovalo průlom do systému vzdělávání. Jako první dívčí gymnázium ve střední Evropě mělo za cíl připravovat dívky ke studiu na univerzitách, které však v době vzniku školy ještě nebylo nejen v rámci habsburské monarchie možné. Kronika tak mapuje i cestu, kterou zakladatelka Eliška Krásnohorská, pedagogové školy i žačky zvolili, aby pomohli prosadit vstup dívek na univerzity a následně jejich rovnocenné uplatnění v kvalifikovaných oborech. Vzhledem k povinnosti zaznamenávat každodenní rutinu podchycuje kronika i diskontinuitu (ale v lecčems i kontinuitu) středoškolské výuky za panování Františka Josefa I., během 1. světové války i po roce 1918, v nově vzniklém Československu.