Některé romány už po prvních stránkách jednoduše není možné pustit z hlavy. Jsou příběhy, které udržují čtenáře v neustálém napětí a konec každé kapitoly znamená další nevyřešenou otázku. Mikel Santiago v tomto neuvěřitelně originálním thrilleru boří limity psychologické zápletky a zkoumá křehké hranice mezi vzpomínkou a amnézií, mezi pravdou a lží. V první scéně se hlavní hrdina probouzí v opuštěné továrně vedle mrtvoly neznámého muže a kamene potřísněného krví. Poté, co odtamtud uteče, se rozhodne sám rozluštit, k čemu tam došlo. Má ovšem problém: pamatuje si jen velmi matně, co se v uplynulých osmačtyřiceti hodinách stalo. A to málo, co ví, je lepší si nechat pro sebe.
Tak začíná thriller, který nás přenese do pobřežního baskického městečka, mezi klikaté cesty na krajích útesů, do domů se stěnami popraskanými od nočních bouří: do malého města, kde na první pohled nemá nikdo před nikým žádné tajemství.
Sdílet
Mikel Santiago je vynikající spisovatel, kterého jsem okamžitě přiřadila k mým autorům-oblíbencům. Svým stylem mě k sobě dokázal neuvěřitelně připoutat. Příběh je psán ich-formou a vypráví jej sám hlavní hrdina. Je vtipný, otevřený a civilní, tudíž věrohodný a také sympatický.
Celá recenze
