Výběr z povídkové tvorby koryfeje neonaturalismu v současné srbské próze Dragoslava Mihailoviće charakterizuje specifické monologické paradigma v němž je do příběhu vztažen "anonymní posluchač". Obzvlášť jsou zajímavé povídky z prostředí jugoslávského "Gulagu" zřízeném na Golem otoku v Jadranu v roce 1948, do kterého sám jako devatenáctiletý mladík byl zatčen.
