Dhikilo se narodila v zemi, která formálně neexistuje, ale snaží se cítit jako doma v Cawber-on-Sands, městečku na pobřeží Anglie. Své rodiče viděla naposledy jako úplně malé dítě a to není jediné, čím se odlišuje od svých spolužáků ve škole. Vše zvládá až do dne, kdy z jazyka zmizí písmeno D. Prostě se vytratí z každého slova, které ho předtím obsahovalo - akorát si toho všimne jedině Dhikilo. Jeen by si myslel, že ztráta jenoho malého písmena nebue v kažoenním životě přestavovat takový rozíl. Jenže ono to ělá potíže, až je nakonec situace oopravy ocela zoufalá. Naštěstí se Dhikilo dá dohromady se záhadným profesorem a společně se vypraví písmeno D zachránit. Dokáže diktátorovi Gampovi zabránit ve zničení celého jazyka? A povede se jí odhalit, kdo je a kam vlastně patří? D je mnohem víc než oslava 150. výročí smrti Charlese Dickense. Umožňuje mladým čtenářům pochopit politiku 21. století i změny ve společnosti, je to inspirující příběh o dívce, která se nenechá zdeptat temnými silami, a zbrusu nové dobrodružství v tradici Narnie. D je Faberův první román pro teenagery. Kniha byla oceněna v roce 2024 cenou Zlatá stuha za překlad.

Série: Kvítek karmínový a bílý

"Jistěže můj syn chodí za děvkami - kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví," prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se "napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec". A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se "v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě". Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.

Popis není dostupný

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: „Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo.“ Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabné harmonii. Tak jako Auster i Faber rád zasazuje své postavy nejen na okraj společnosti, ale i na pomezí duševního zdraví a dokonce samotné reality. Odtud jim autor určí nejistý směr a vyšle je na pochod. Někteří uspějí, jiní ne, ale všichni čtenáře zaujmou.

Peter Leigh, misionář s pohnutou minulostí, se vydává na nejdůležitější cestu svého života a odlétá do jedné ze sousedních galaxií, aby místní obyvatele, lačné po křesťanské víře, zasvětil do učení Bible –„knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce nejen Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc prověří jeho lásku k manželce Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto důležitém románu, prvním velkém od Kvítku karmínového a bílého, se Faber jako již tolikrát předtím vymknul veškerým žánrovým očekáváním, stvořil fascinující fikční svět a současně načrtnul jeden z možných scénářů budoucnosti lidstva. Kniha získala v roce 2015 cenu Saltire za nejlepší knihu roku a objevila se ve výběrech nejlepších knih rok 2014 deníků The Guardian, The Independent, The Observer a The International New York Times.

Série: Kvítek karmínový a bílý

Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou "Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít." Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: "Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?" Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich "navštívil" jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Isserley vyjíždí denně z farmy ve své červené toyotě a křižuje silnici Skotskou vysočinou. Hledá stopaře - zásadně muže. Nezáleží na věku, chlapík musí být urostlý a svalnatý: vhodný je osamocený či rozvedený, bezdětný a nezaměstnaný. Mladá žena ale nevyhledává sexuální dobrodružství. "Ulovené" chlapíky odveze na farmu a vyráží na nový lov. S těly mužů se pak děje něco neobvyklého… Mistrně napsaný příběh s prvky sci-fi má blízko k sychologickému románu stejně jako k hororu. Autor přichází s podobenstvím, při němž běhá mráz po zádech, okamžiky hrůzy se střídají s vytříbeným černým humorem. Dokonale vystavěný románový děj nás pomalu vtahuje do svých útrob, svého mystéria - co se vlastně odehrává za vraty Ablachovy farmy?

Cesty do literatury bývají někdy trnité, ale u Michela Fabera tomu tak nebylo. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemeslo a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že už by nemusel psát jen pro sebe. Povídkou Někdy prostě prší na první pokus vyhrál soutěž Iana St Jamese a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně. Nadějného autora si záhy povšimlo edinburské nakladatelství Canongate a roku 1999 mu vydalo stejnojmennou sbírku povídek Někdy prostě prší, za niž obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší prvotinu. Ve své první povídkové sbírce prokázal Michel Faber výjimečně živou fantazii, lásku k jazyku i podivuhodnou všestrannost. Jeho povídky jsou hravé a zároveň hluboce dojemné, satirické, a přitom upřímně lidské. Setkáme se v nich s Bohem, který najde Zemi na skládce, s láskou v sexshopu i s rybami, které plují ve vzduchu a číhají v uličkách. Michel Faber bývá přirovnáván k Ianu McEwanovi či Roaldu Dahlovi, ale už touto první sbírkou dokázal, že je to spisovatel naprosto originální.

Theo Griepenkerl, skromný akademik s olympským egem, při návštěvě vyrabovaného mosulského muzea shodou okolností narazí na devět papyrových svitků, které po téměř dva tisíce let ležely skryté v duté soše. Po překladu z aramejštiny se ukáže, že jde o páté evangelium od očitého svědka posledních dnů Ježíše Krista. Jenže když se Theo rozhodne podělit o tento senzační objev se světem, ani ho nenapadne, jaký dopad bude mít toto evangelium na křesťany, Araby, vražedné maniaky a zákazníky Amazonu. Faber si dovedně pohrává s mýtem o Prométheovi - ale namísto otázky "co se stane, když lidem dáme oheň" si klade otázku "co se stane, když lidem dáme náboženskou pravdu, která pálí staré jistoty?" Evangelium ohně je uhrančivý román o síle slov rezonujících napříč staletími a o transformující moci vyprávění od nespolehlivých vypravěčů.

Popis není dostupný

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: "Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo." Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabné harmonii. Tak jako Auster i Faber rád zasazuje své postavy nejen na okraj společnosti, ale i na pomezí duševního zdraví a dokonce samotné reality. Odtud jim autor určí nejistý směr a vyšle je na pochod. Někteří uspějí, jiní ne, ale všichni čtenáře zaujmou.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Dvě novely autora světového bestselleru Kvítek karmínový a bílý. Co udělá člověk sužovaný hrůznými nočními můrami? Siân se rozhodne, že musí na čerstvý vzduch, a tak se nechá zaměstnat na archeologických vykopávkách ve whitbyském opatství. Tam také narazí na záhadný zločin z dávné minulosti, na muže s velkýma rukama, křehký rukopis v láhvi a fešáckého psa jménem Hadrián. Faberova oslňující novela nás vezme po sto devětadevadesáti schodech ve Whitby, které spojují 21. století s troskami minulosti. Je to thriller, romance, historický/duchařský román, nebo snad meditace nad povahou upřímnosti? Od každého trochu. Tak jako Utažení šroubu od Henryho Jamese ten elegantní prozaický útvar mistrovsky využívá dvojznačnosti, funguje na mnoha úrovních a je podnětný, osobitý a působivý, jak už je u Fabera zvykem. *** Kvintet Courage, patrně sedmé nejproslulejší seriózní vokální těleso na světě, dostane dva týdny na to, aby v belgické vilce nacvičilo obludně komplikovanou skladbu Partitum mutante. Dá se ale vůbec zazpívat? Je podstatné, že její autor je maniak proslulý zejména tím, že na milánském letišti u výdeje zavazadel napadl svou manželku lodičkou s jehlovým podpatkem? Dokáže kvintet zvládnout sexuální tenze mezi svými členy a značné povahové rozdíly mezi jednotlivými interprety? A co ten nelidský hlas, který se ozývá z lesa v noci? Esoterický svět avantgardní klasické hudby je poněkud nepravděpodobný rámec pro vzácně silný příběh - jeden z nejdojemnějších, jaké kdy Michel Faber napsal. "Kniha se pouští do těch nejpodivuhodnějších míst a činí je skutečnými." - Scotsman"Spojením historického thrilleru, gotické romance a duchařského příběhu autor s jedinečným pohledem na svět dokazuje svůj talent."- Sunday Herald "Spojením historického thrilleru, gotické romance a duchařského příběhu autor s jedinečným pohledem na svět dokazuje svůj talent."- Sunday Herald

Popis není dostupný

Popis není dostupný

"Jistěže můj syn chodí za děvkami - kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví," prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se "napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec". A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se "v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě". Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.

Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou "Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít." Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: "Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?" Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich "navštívil" jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.