Monografie se věnuje vybraným komunitám římskokatolických křesťanů v českých zemích od konce 60. do konce 80. let 20. století. Pražské jaro roku 1968 přineslo mimo jiné krátké a intenzivní oživení římskokatolické církve a její návrat do veřejného prostoru po dvou dekádách systematické perzekuce a zatlačování do zdí kostelů. Naopak éra tzv. normalizace a tzv. reálného socialismu se vyznačovala útlumem její činnosti v důsledku rigidní státní církevní politiky. Doba mezi lety 1968 a 1989 se typicky spojuje s šedí, nehybností a letargií. Pod touto vnější vrstvou však probíhaly také rozmanité, dynamické a pulzující procesy, navenek dlouho zcela nenápadné. V římskokatolickém milieu se etapa mezi okupací vojsky Varšavské smlouvy na straně jedné a sametovou revolucí na straně druhé vyznačovala vznikáním a kultivací nejrůznějších, vesměs malých společenství. Historičtí aktéři je zakládali a vnímali jako platformy společně prožívané a reflektované náboženské praxe, autentické seberealizace, přátelského setkávání. Kniha nabízí vhled do dvanácti "ostrovů", prostředí, která se vzájemně odlišovala, respektive odlišují typem, spirituálními důrazy a žitou ekleziologií. Analýza nejprve nabízí širší kontexty k bohemikálnímu výzkumu a k vlastnímu námětu pak doplňuje výhled za rok 1989, neboť insulární zkušenost měla zásadní a formativní význam a projevovala se i později. Bádání stojí na pomezí sociálních dějin a dějin církevních, přičemž s interdisciplinární otevřeností využívá přístupů historické vědy a dalších humanitních disciplín, jakož i katolické teologie.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 1927–1963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 1934–1942 a opět 1945–1961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka – duchovního správce i statutárního zástupce – v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontex¬tem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.

Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 1927–1963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 1934–1942 a opět 1945–1961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka – duchovního správce i statutárního zástupce – v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontex¬tem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.

Církevní heraldika patří mezi stále živé součásti heraldické vědy a heraldického umění. V roce, kdy si královéhradecká diecéze připomíná 350 let své existence, vychází při této příležitosti také publikace pojednávající o části církevní heraldiky na jejím území. Kromě uvedení do systému církevní heraldiky obsahuje kniha barevná vyobrazení a základní údaje ke znaku biskupství, katedrální kapituly, sídelních i pomocných biskupů, klášterů v Broumově a Želivě. Dále uvádí příklady znaků farností a návrhy znaků vikariátů z roku 1977.

Sborník Náš pan děkan vychází u příležitosti 50. výročí úmrtí Václava Boštíka (1897-1963), kaplana (1927-1933) a posléze dlouholetého děkana v Ústí nad Orlicí (1934-1942) a opět (1945-1961). Jednotlivé příspěvky představují Václava Boštíka jako kněze pečujícího o svěřenou farnost, stavebníka zadávajícího architektonické projekty, aktivního občana města i vězně nacistického koncentračního tábora. Z iniciativy děkana Václava Boštíka se díky architektům Janu Sokolovi a Karlu Řepovi pozměnil vzhled děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, budovy děkanství, starého hřbitova a kaplí ve městě. Texty sborníku mají nejenom obyvatelům Ústí nad Orlicí stručně připomenout muže, jehož aktivity se neomezovaly pouze na běžnou pastorační činnost, nýbrž výrazně a trvale zasáhly do regionu v souvislostech společenských i kulturních.