Meziválečná populární literatura nepřestává ani po skoro sto letech inspirovat a provokovat: někdy přitahuje zdánlivou naivitou, jindy zase strhne napínavým dějem. Současně ale naše poznání této rozlehlé a nepřehledné krajiny zůstává jen velmi neúplné. Kniha Čtivo. Díla a kontexty české populární literatury 1918-1939 nabízí prvního ucelenějšího průvodce po jejích vrcholech i pádech, druzích i oblastech. Kromě osmi výkladových kapitol, přehledově se zaměřujících na vybrané charakteristiky (žánry, témata, publikační platformy) a způsoby čtení (gender, ideologie, transfer) populární literatury, přináší přehledné kalendárium a zejména dvacet interpretačních studií konkrétních textů, ze kterých vysvítá pestrost a originalita dobového čtiva. Jako každý správný průvodce, ani naše kniha nechce a nemůže své téma vyčerpat, nabízí ale mnoho tipů, kudy a kam se při poznávání tohoto "zlatého věku" české populární literatury vypravit.

2. svazek edice Struny šamisenu Edičně připravili Michal Jareš, Pavel Kořínek a Lucie Kořínková Evropská fascinace vším japonským se na konci 19. a počátku 20. století nepropisovala jen do výtvarného umění či prózy, ale našla si cestu i do prací českých básníků a básnířek. Oslepeni závějemi okvětních lístků sakury zpívali o záblescích slunce na samurajských mečích i tragických osudech zrazovaných gejš, pokoušeli se napodobovat tradiční básnickou formu haiku… anebo si naopak z toho všeho dělali trochu legraci. Antologie Je ještě někde jiný svět, která vychází jako druhý svazek edice Struny šamisenu, soustřeďuje na osmdesát básnických žaponerií, časových skladeb či populárních písní vytvořených před rokem 1945 a je doprovozena kontextovými výklady a cyklem původních ilustrací Evy Sakumy. Struny šamisenu se rozeznívají představami o daleké "zemi vycházejícího slunce", jak tyto zaznamenávali čeští spisovatelé a spisovatelky, cestovatelky a cestovatelé let minulých. Pro poutavé i patetické, zábavné i zajímavé, naučné i naivní psaní o Japonsku, jaké se v Čechách a na Moravě začalo rozvíjet od konce 19. století, se zažilo dnes už s lehce ironizujícím přídechem skloňované označení "žaponerie". Naše ediční řada chce tyto leckdy i pozapomenuté, desítky let nevydávané texty nabídnout novému publiku. Předkládá mu je s nově pořízeným ilustračním doprovodem od současných českých výtvarníků a výtvarnic.

Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře… Stěží bys u něho našel zakolísání hlasu, prozrazující nějaké slzy. Přirovnal bych ho k chladnému, tvrdému chirurgovi, který skalpelem rozumu kaleného trpkými zkušenostmi provádí vivisekci současnosti a ví předem, že najde v jejích útrobách hořké nic. (…) Je zřejmě názoru, že do brutálního světa patří brutální, nezhýčkaná poezie. Tumlířova poezie si žádá zvýšené pozornosti, musí být spíše čtena než poslouchána.

Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem. Jeho poezie si někdy rozumí víc s živly a se zvířaty než s lidmi. Čas prochází a plyne, aby pomáhal i stárnoucímu nadhledu, aby harmonizoval, ale nezjednodušoval. Někde v tom čase zachyceném navždy do slov jako do malé skleněné koule trvá neustále proměnlivé hledání klidu a smyslu. Křišťálově čistá, minimalistická a trochu duchovní cesta krajinou…

Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím. To byl posléze i společný rys pro autorskou transcendenci i mystiku, pro spojení ve sférách vzdálených světů mimo vnímání i mimo čas. Jakési až ambientní prostory, zasněně mlhavé a sotva pojmenované. Vedle zjevné koketerie s hermetickými naukami a magií láká autory divokost barev, provokující obraznost a zkušenosti leckdy až mimotělní…

Česká anarchistická a sociální poezie.

Popis není dostupný

?uboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu. Básník oživuje pomocí slov něco, co jsme dávno považovali za zbytečné, za odsunuté, třeba i za nepodstatné, to když dává smysl věcem, která je třeba znovu najít, pojmenovat, očistit a vyzdvihnout. Vedle toho tuto vážnost Bendzák neustále narušuje lehce sarkastickým odstupem, aby z veršů vystupoval osamělý, byť tu a tam alkoholu a samotě nadbíhající vyděděnec. Verše so nehrají si na víc, než jsou, neohromují, spíš konstatují stav věcí.

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný majestát smrti jako určité vysvobození z marnosti všech pozemských bolestí. Metafyzické meditace až do úplného vyčerpání? Antonín Bartušek zůstává nadále osobností spíše přecházenou…

Zůstává už vlastně pouhým jménem v literární historii, jménem bez představy, jaké je za ním dílo, a navíc jménem, kterého si všímají čtenáři velmi málo, a pokud už, pletou si dost často Růženu Jesenskou s její neteří Milenou. Odpověď na to, proč tomu tak je, dnes najdeme jen sotva - její melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ale působí neustále živě a vášnivě i po více než sto letech od jejich vzniku.

"Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka." Konečně se ovce vybarvila - poprvé vychází v barvě.

Série: Zlá ovce

"Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.". V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).

Popis není dostupný

Domácímu zájemci o teorii komiksu se v českém jazyce dosud nabízelo jen nemnoho příležitostí k seznámení se s aktuálními otázkami i přetrvávajícími koncepty "myšlení o komiksu". Kniha V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu si klade za cíl přehledně pojednat a k dalšímu použití nabídnout rozličné koncepty i přístupy, jimiž lze komiksové texty (ať už konkrétní osamocené, nebo v nejrůzněji definovaných souborech) novými způsoby číst a interpretovat, zkoumat i analyzovat. Pozornost je věnována například vztahům komiksu k různým charakterizačně-stratifikačním systémům v kultuře (komiks jako médium, žánr, umění), tematizována je ale i komiksová vícekódovost (obraz v komiksu, text v komiksu) či způsoby, jimiž komiks vypráví (specifické formální prostředky, narace, serialita). Samostatné kapitoly jsou pak věnovány též tématům produkčně-prezentačních aspektů (publikační tvar) a participantům (autor, produkce, čtenář) komiksového kulturního pole. Závěrečná kapitola v základních souřadnicích zachycuje historii odborného zkoumání komiksu od jeho nesmělých počátků až k dnešnímu celosvětovému rozmachu tzv. comics studies. Svazek sestávající z dvanácti kapitol doplněných drobnějšími exkurzy nechce být kompilační "summou zjištěného" ani netouží nabídnout původní a komplexní teorii komiksu. Pokouší se především o poučené zahájení diskuse a o vstupní úvodové popsání charakteristických rysů komiksu z nejrůznějších možných perspektiv.Publikace doplněná o slovníček pojmů a komentované soupisy další doporučené literatury je určena všem zájemcům o teoretické popsání komiksu, odborníkům z příbuzných oblastí, studentům humanitních oborů i zainteresovaným laikům. - Rukopis vytvořený trojicí autorů z ÚČL AV ČR a FF UP byl podpořen grantovým projektem GA ČR. - Kniha vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Popis není dostupný

"Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.". V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).