Novelu Michaela Doubka o rozpolcenosti duše a světa charakterizuje autor doslovu Vladimír Janovic jako mimořádně hlubokou a krásně napsanou knihu. Tektoniku novely charakterizují její tři významové vrstvy: První vrstvu tvoří postavy, Martin, Marcela a Michaela, které se vyvíjejí v souhlase se svou psychologií. Kniha má punctum saliens a rovněž překvapivou pointu. Druhou vrstvou je filozofická meditace nad dominancí přírody nad člověkem i dějinami, úvahy nad bytostnou potřebou lásky, marností politiky, konzumizmem. A pak je tu třetí vrstva, patřící díky autorově medicínské i aviatické erudici do sféry literatury faktu. Organické spojení všech tří zmíněných vrstev vytváří celek ideově i esteticky nesmírně působivý. Knihu doplňují fotografie pořízené autorem.

Sedmý svazek edice Munice představuje unikátní projekt výzkumu ostatků augustiniánského opata a zakladatele genetiky G. J. Mendela. Do výzkumu, jehož terénní část proběhla v druhé půli roku 2021, se postupně zapojily desítky vědců a pracovníků různých specializací, především archeologů, antropologů a genetiků. Někteří z nich se podíleli na vzniku této knihy a umožnili nám tak stát se svědky dobrodružné badatelské cesty vedoucí z hrobky přes špičkové laboratoře až k analýze Mendelova genomu.

Trojjazyčná kniha mapuje cesty k analýze genomu Gregora Johanna Mendela, která se uskutečnila u příležitosti 200. výročí narození tohoto významného vědce. Popisuje vyzdvižení jeho ostatků z augustiniánské hrobky na Ústředním hřbitově v Brně a jejich vědecké zkoumání i hledání stop Mendelovy DNA na jeho osobních věcech uchovaných v Augustiniánském opatství na Starém Brně. Jednotlivé kapitoly, tedy cesty výzkumu, seznamují čtenáře s prvotními impulzy vedoucími k archeologickému výzkumu hrobky a následné analýze Mendelova genomu. Přibližují proces ztotožnění ostatků nalezených v hrobě s osobou opata Mendela, antropologický výzkum jeho kosterních pozůstatků i postup izolace a analýzu DNA této historické osobnosti. Bohatá fotografická dokumentace dokládá napínavou práci vědeckého týmu, jehož zásluhou vznikla kniha přinášející překvapivá zjištění a nové, důležité poznatky o zakladateli genetiky. Autoři textů: Eva Drozdová, Dana Fialová, Filip Pardy, Michael Doubek, Blanka Křížová, Marek Peška, Antonín Zůbek, Kristýna Brzobohatá, Jan Emil Biernat, Šárka Pospíšilová.

Tato netradičně pojatá monografie nemá ambici být vyčerpávající učebnicí zhoubných onemocnění krve ani detailním popisem jednotlivých krevních chorob. Cílem autorů nebylo parafrázovat stávající učební texty, ale zdůraznit příznaky krevních nemocí, ukázat, jak se od těchto příznaků dostat ke stanovení diagnózy onemocnění a co všechno tento proces lékařům znesnadňuje. I když se s těmito závažnými nemocemi nesetkáváme příliš často, mnohé z nich lze při včasně stanovené diagnóze velmi dobře léčebně ovlivnit, některé z nich lze vyléčit zcela. Dosud se ale nezřídka stává, že pacienti s krevními nemocemi jsou i při typickém klinickém obrazu těchto nemocí nesprávně léčeni řadu měsíců. Kniha vychází ze zkušeností a každodenních kontaktů autorů s jejich pacienty - na konkrétních příkladech ukazují, že skutečnost je často napínavější než nejdůmyslnější filmový horor či thriller. Proto jsou kapitoly věnované jednotlivým nemocem doplněny o reálné příběhy těchto pacientů. V aktuálním vydání autoři kromě aktualizace stávajících textů také přidali několik případů velmi neobvyklých chorob, dále chorob, které se jako krevní chovají, ale jejich příčina je jinde, nebo záměny diagnóz, které by mohly mít zásadní důsledky. Publikace je určena jak specialistům v oboru, tedy hematologům, tak i lékařům z jiných oborů, kteří se běžně s krevními nemocemi nesetkávají, a v neposlední řadě i studentům medicíny. Vše vhodně ilustrují kromě odborné obrazové dokumentace i nádherné dětské kresby v úvodu každé kapitoly.

Román Nepřizpůsobivost, jehož autorem je Michael Doubek, není snadné jednoznačně charakterizovat podle žánrů. Zcela jistě jde o orwellovskou dystopii, avšak paradoxně vyúsťující v příslib optimistické budoucnosti, přesněji v příslib příští, blíže nedefinované sociální utopie. Jde o prózu angažovanou a sociálně kritickou, prózu obnažující některé významné vývojové tendence dnešní společnosti a dovádějící je do logických katastrofálních důsledků, leč zároveň jde i o prózu, která se v oblasti filozofie navrací hluboko do historie v chápání pojmu lidské svobody jakožto "přirozeného stavu" člověka. Román ilustrovala Romana Benáková.

Příběh (velký, románový) kdesi na pomezí sci-fi, detektivky a fantasy, snad i mystiky. Napsaný je velmi seriózně a vyváženě. Vystupují aktéři dávného příběhu z dob Velké Moravy, z úsvitu křesťanství, tedy pomatená dívka, zavražděný i jeho vrah. Jejich život byl v románu zopakován v jiných „dnešních tělech“ – to podtrhuje motiv klonování lidské tkáně, jehož úspěšnost rozehrála znovu celé staré drama – korigované však dnešním životem těch, kteří těla s nimi sdílí. Kruh byl nakonec rozetnut současným příběhem, hledáním pomsty i pravdy (i lásky) hlavní hrdinkou. Životní cesty se rozvětvily: jedna stezka vedla ke smrti (umírají bratr hlavní hrdinky Vladimír, starý Moravec, Tomáš Malý), druhá dovedla k životu a naději, vyjádřené láskou Viléma a Kateřiny.