"V lomu modrého kamene / barva ještě o kus hlubší než bolest," píše mladý básník a malíř v jednom z erbovních veršů své druhé sbírky, jejíž název odkazuje k… Ale to si vnímavý čtenář jistě rád vyhledá. Podstatné je, že jde o soubor silné obraznosti, pokus o "dospělé", celistvé vnímání skutečnosti i o vyzrálejší víru, byť nikoli nutně výhradně o víru vertikální. Platí, že básník hledá především v jemných (ale i ostrých) lomech všedního života. Výsledkem je naléhavá "slitina obav i něhy". Poezie vztahu, ustavičné, krásné pozornosti! Matěj Lipavský (nar. 1985) vystudoval AVU, je zastoupen v antologii Nejlepší české básně 2015. V roce 2016 vydal svůj básnický debut nazvaný Nika.

Je lepší věřit všemu než ničemu, říká v závěru knihy rabbi Nachman. Skrze tuto větu lze přistoupit k celému románu, jenž je spíše než magickým realismem prostě důslednějším realismem. Takovým, který autentičtěji odráží autorovo vnímání. Vždyť jak vyjádřit realitu války a podat zprávu o tom, co se děje ve městě Z, v němž snadno rozpoznáme Doněck, který leží blíž, než bychom si chtěli připustit. Čas a prostor jsou deformované. Smrt je zde cestovním prostředkem. Na ulici se zjevují přízraky. Mandelinky bramborové zažívají neobvykle hojný rok a ani v městských lázních není dvakrát bezpečno. Pak je možné uvěřit, že válka se dá zastavit podrbáním toho správného bříška a tlapičky.

Autor (nar. 1985) vystudoval AVU v Praze (ateliér J. Sopka), je spoluautorem výtvarné části komiksové novely CHYBA (volně dle románu M. Šindelky). Své básně publikoval např. v Souvislostech, Listech či Přítomnosti. Je také zastoupen v antologii Nejlepší české básně 2015. Lipavský, jak se dá očekávat u tvůrce s dvojdomým záběrem, je nadán citem pro velké scenerie i drobná, jen letmo zahlédnutá zátiší: "Tys viděla sekvoj já velrybu / a nestalo se nic / obvyklý pocit cílových prázdných míst / kulky zarostlé v kůře borovic / na straně od moře." Nika je prostor, který ohraničuje prázdno, je to však prázdno k naději a sdílení. Nika je prvotina mocného zraku.