Tato sbírka fejetonů je k zamyšlení i k pobavení ctěných čtenářů. Vtipné postřehy vznikaly postupně a doslova se rojily jako včely "u plotny", když autorka vařila v době pandemického lockdawnu pro svá vnoučata. Kniha nám připomene, co všechno jsme museli zažit a překonat, abychom zvítězili nad proradným virem. Autorka však své fejetony směřuje i k dalším otázkám našeho bytí. Umně reflektuje se zrcadlově čistou a prostou upřímností současné poměry ve společnosti, a tím otevírá pozoruhodný svět vztahů mezi lidmi. Tyto krátké texty jsou pro literární tvorbu autorky typické a každého zaujmou. Myšlenky od plotny jsou její třetí knihou.

Obsahem knihy není nic, co bych neprožila, neprošlo mým poznáním, co by mě neoslovilo v minulosti, přítomnosti; nejspíš to tak bude i v budoucnosti. Za duchovním vývojem bývá dost slziček, zklamání, beznaděje, ale i touha jít dál. Člověk se posouvá na tom horším, na pohodlném se dá zakrnět. Není hanbou upadnout, ale je hanbou zůstat dlouho ležet. Nic nedostáváme zadarmo. Znovu se narodit, nejspíš bych vyšlápla stejnou hrbolatou cestou, kde nevíme, co nás čeká. O to je to zajímavější, pestřejší. Mám v povaze trochu se brodit, trochu chtít odstraňovat překážky, trochu přemýšlet, trochu si zaskuhrat, trochu se politovat, motivovat, učit se nové, ale vždy s potřebou nahodit motor a jet dopředu. Promiňte, prosím, jestli jsem se nechtěně v knížce někoho dotkla; nebyl v tom úmysl, jen lidská nedokonalost. Nahlížíme-li do studny poznání, nemusí nás to činit šťastnými. Jen blázni bývají šťastni ze samé podstaty bytí.