Publikace analyzuje způsoby vnímání a členění geografického prostoru na základě srovnání německých cestopisů o Čechách a britských cestopisů o Irsku, publikovaných mezi lety 1750 a 1850. Z pozice německých a britských cestovatelů je zkoumáno, do jaké míry byly za nejdůležitější prostorový předěl považovány politické hranice a nakolik jim v tomto ohledu konkurovaly hranice kulturní. Porovnání německého a britského pohledu na sousední země a jejich obyvatele neodhaluje pouze vzájemné německo-české a britsko-irské stereotypy, ale také obecnější jevy, které měly kořeny v transnacionální myšlenkové výměně. Časové vymezení práce umožňuje sledovat proměnu prostorových představ v obdobích pozdního osvícenství a romantismu a zasadit je do kontextu formování národních identit a konstruování národního teritoria.
