Kniha představuje výsledky badatelské sondy do vztahu křesťanských církví – Českobratrské církve evangelické, Církve římskokatolické a Církve československé husitské – k tělu a tělesnosti. Základní otázkou, kterou si autorka knihy klade, je, jaký byl vztah křesťanských církví k tělu a tělesnosti v době tak bohaté na společensko-kulturně-politické dění, jako bylo dvacáté století. Proto se zaměřuje na období mezi lety 1917 a 1970, konkrétně pak na to, jak byl v českých zemích pohled na tělo a tělesnost prezentován uvedenými církvemi prostřednictvím jimi vydaných církevních dokumentů a dobových komentářů.