Kniha pojednává o dlouhodobě neprávem opomíjené a přehlížené pražské německé matematické komunitě, která patřila v první třetině 20. století k evropské špičce. Analyzuje vývoj výuky matematiky na Německé univerzitě v Praze od jejího vzniku v roce 1882 až do jejího tragického zániku v roce 1945. Na základě studia archivních pramenů, původních odborných prací, pamětí zúčastněných osobností a sekundární literatury objasňuje komplikované postavení pražské německé matematické komunity v českých zemích. Zachycuje její specifika vyplývající z pražského "genia loci", naznačuje její provázanost s okolním německým světem, ukazuje její vztahy k našim i zahraničním odborným spolkům a především hodnotí vědecký přínos jednotlivých pražských německých matematiků k rozvoji světové vědy.
